25.Hledání kořenů

8. února 2018 v 7:11 | Igun |  Čas kolem mne
Je víc a víc populárnější vytvářet rodokmeny svých rodin. Jména spolu s daty narozením a úmrtím tvoří stromovou strukturu předků vybraného zrozence. Kolik z nás je pyšných na to, že ví, jak se jmenoval jeho pradědeček či prababička. Po vzoru šlechty z dob feudalismu, opájíme se představami velikosti vlastních rodů, bez ohledu na jejich činy nebo zásluhy. Vytváříme si tak skutečnou historii vlastní rodiny nebo jsme jen namyšlené děti, které vůbec nepochopili význam rodokmenu, význam znalosti vlastní rodiny?
Co to jsou kalendářní data? Souhrn čísel určující okamžik v čase, podle lidstvem vytvořeného měřidla. To, co je pro nás zdánlivě tolik důležité číslo, je pouze okamžik v čase, kdy se ten, či onen člověk narodil a kdy zemřel. Můžeme spočítat jak dlouho žil. A co dál? Jaký ten člověk byl? Co uměl? Co si přál dokázat? Jaké měl sny a přání? O co usiloval a co chtěl vytvořit? Nic takového z těchto čísel nevyčteme.
Rodokmeny si vytvářeli na počátku světa vladaři, ne proto, aby nezapomněli jména svých předků, ale proto, aby nezapomněli původní důvody, jež jejich rody určili vládnout a panovat. Galerie soch nebo obrazů, těch co byli před nimi, nebyli galerii pouhých portrétu, ale galerii činů předků. Ctít rodokmen vlastní rodiny, znamená ctít sny a plány těch, kteří tu byli před námi. Vždyť jsou sny, které jedna generace začne a až ta další teprve může dokončit.
Dnešní doba, kdy posedlost tvorbou rodokmenů zažívá svůj rozmach je dobou plnou nadšenců ohánějící se jmény svých předků. Pyšníme se jmény, jejichž prapůvod je často zahalen dalekou minulostí a přitom víme jen velmi málo o snech a přáních svých rodičů, o jejich životě a osudu. Otáčíme se zády k budoucnosti a zapomínáme na současnost. Proč, tolik energie věnujeme minulosti, když nechceme pokračovat v tom, co naší předkové konali? Možná proto, že to nevíme a možná ani vědět nechceme. Můžete namítnout, že o tomto rodokmen není. Ale je! Jen my jsme si upravili jeho význam vedení pohodlnosti a soustředěnosti pouze sami na sebe.
Po mnoha letech přemýšlení jak a proč, rozhodl jsem se také zapátrat v historii a hledat "odkazy" svých předků. Bude to těžké, protože většina z těch, jejichž jméno nosím, mi už na moje otázky odpovědět nebude moci a já se tak možná nikdy nedozvím, o čem snili a po čem toužili. Promeškal jsem mnoho času.
O to víc se teď musím pustit do práce. Doufám, že při tom hledání, nejen naleznu prapůvod "svého" odkazu rodiny, ale podaří se mi i shromaždit informace, které ponesou moji potomci, jako svůj odkaz dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama