20. Blíží se bouře

8. července 2016 v 16:29 |  Příběh námořníka
Krátké jaro zmizela a bylo tu léto. Vzduch byl prosycen teplým slunečním větrem a voněl vůní tisíců květů, které kvetly na všech ostrovech tohoto teplého moře. Starý námořník měl toto roční období rád. Ze všech stran byla cítit radost z teplých dnů, které nabízeli úlevu po dlouhé zimě, která ač v těchto končinách nebyla silná, přesto svou délkou dokázala potrápit zdejší obyvatele. Zejména neustále zatažená obloha a častý déšť byl příčinou mrzutosti obyvatel v chladnější části roku. V létě nekonečná vedra bez kapky blahodárné vody, které provázeli náhlé bouřky s přívalovými dešti, nebyli sice lepší volbou, ale teplo k Jihu patřilo a tak to brali všichni tak nějak samozřejmě. Námořník měl rád pestrost letních květin, nepřeberné množství rozličných motýlů, horký písek pláží, který chladili studené vlny moře a zejména západy slunce plné ohnivých barev, provázené koncerty cikád. Námořník léto miloval.
Jen v rozepnuté košili s vyhrnutými rukávy, neúnavně pracoval na své nové lodi. Čím vice se blížilo dokončení její stavby, tím více se námořníkovi pracovalo obtížněji. Připadalo mu už věčnost, co ztroskotal na tomto malém ostrůvku, kam ho dovedla láska k nádherné nymfě. Nelitoval toho. Vždyť společnost mu dělala nejen krásná žena, ale zejména příjemná, velice vnímavá a inteligentní bytost, z níž si rozuměl i beze slov. Okamžiky, které trávil se svou nádhernou nymfou, byli plné klidu a vnitřní harmonie. Jen s ní zapomínal na všechna trápení, křivdy i strasti, které provázeli jeho dosavadní život. Přesto, čas od času ho zabolelo srdce při vzpomínce na dávno ztracený a vzdálený ostrov, na kterém se narodil a z kterého byl odvezen uprostřed svého dětství.
Dnes byl takový den. Na chvíli přestal pracovat, opřel se o nedokončené zábradlí na zádi lodi a zahleděl se přes moře daleko, daleko k obzoru. Nebe bylo průzračně modré bez jediného mráčku a na hladině moře se ospale povalovali malé vlnky. S povzdechem se pustil do další práce. Byl sám, nymfa odplavala navštívit svou rodinu na protější ostrov. Z toho horkého ticha se do námořníkovy duše vloudil pocit osamění. Dokončoval rahnoví na novém stěžni, což vyžadovalo určitou dávku soustředění, ale myšlenkami se toulal v dávné své minulosti. Nemohl se soustředit na práci a tak odložil nářadí a sedl si na palubu zády opřený o stožár. Stesk přemohl jeho srdce a z oka pomalu skanula malá nepatrná slza. Na okamžik se zablýskala na slunci jako drahokam, než dopadla na rozpálenou dřevěnou palubu, pak zasyčela a zmizela, tak jak zmizelo všechno to, co námořník na své pouti životem ztratil.
Obzor na západě ztmavnul a jak na povel ztichl už tak tichý svět, jen šplouchání vln se zdálo hlasitější. Námořník vstal a zahleděl se směrem k protějšímu ostrovu. Nymfu neviděl, zřejmě trávila siestu se svou rodinou v chráněné zátoce na východním konci ostrova. "Hlavně, aby ji nezastihla bouře", povzdechl si námořník a starostlivě nakrabatil čelo. Vyskočil z lodi a pevněji jí upevnil ke břehu, aby ji případné vlny neodnesli. Rychle začal schovávat všechno, co nebylo řádně připevněno nebo uvázáno. Loď již byla téměř dokončena, přesto stále zranitelná. Přijít teď o ní znova by bylo víc než kruté. Námořník s obavami znova pohleděl k obzoru. Na nebi ze všech stran začali přibývat zlověstné mraky. Daleko na moři obzor ozářili první blesky.Bouře přicházela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama