Květen 2016

Co je cílem důvěrného vztahu?

25. května 2016 v 18:42 | Igun |  Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Veškeré konání na světě, má "Cíl", který je důležitý pro vytvoření dalšího cíle. Cíl je především konec určité etapy, předem daný a jasně definovaný. V životě každého člověka, každý cíl uzavírá jednu z jeho mnoha osudových cest a výsledek daného cíle, ovlivňuje jeho rozhodnutí o dalším cíli jeho osudu. Každý člověka má mnoho různých cílů a jedním z nich je i důvěrné partnerství.
Čím to je, že se lidé spolu seznamují, navazuji mezi sebou důvěrné vazby a někdy je náhle i ukončují, jen aby mohli navázat nový vztah s dalším člověkem. Jaký je význam takových spojení pro duši člověka? Co je vlastně smyslem takových spojení? Na setkání dvou lidských bytosti, existuje spousta názoru a tezí. Od náhodného setkání začínaje až po druhový výběr konče.
Stanovíme-li si za cíl důvěrné pouto z vybranou osobou, neznamená to, že jsme uspěli, konečný výsledek takového vztahu může být zcela jiný, než jsme si představovali. Nejde vždy jen o milostný vztah, vzájemné setkání může vyústit ve společenské nebo pracovní spojení. Cílem spojení dvou lidí není vždy přátelské a láskyplné soužití trvající věčnost, výsledkem je i bolest ze ztráty nebo odloučení, jako i rozvod, rozchod, odcizení. Ve všech těchto případech jde o vztah mezi dvěma osobami a je úplně jedno jestli je přátelský nebo naopak nepřátelský. Konečným cílem se ve skutečnosti nestává první setkání, nýbrž ukončení celé etapy partnerství. To jakým výsledkem vztah dvou lidí skončí, nezávisí jen na vlivech okolí a osudových záležitostech. Výsledek závisí, vždy jen na nás. Každou cestu provází mnoho překážek, které je nutno překonat nebo obejít. Je celkem běžné, že pokud na začátku cesty, která v tomto případě, začíná setkáním dvou lidí, je vzájemná sympatie nebo touha, na konci společné pouti může být trvalá nevraživost. Také je možné, že počáteční odstup a nezájem je vlivem události změněn v opačné reakce a výsledkem se stává trvalé spojení, kdy oba, teď už partneři, dál kráčejí životem po společné cestě, na jejímž konci je další cíl o jehož výsledku můžeme zase jen spekulovat.

Síla magie

4. května 2016 v 10:20 | Igun |  Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Každý z nás během svého života použil magii, aniž by to za magii považoval. Magie je přáni. Přáni, které nám má splnit to po čem toužíme. Jednoduchá přáni nás provázejí už od dětství. Který žák školy si někdy nepřál, aby nebyl vyvolaný z učení, když se nestačil naučit. Stačilo jen usilovně myslet "Nevyvolej mě, mě ne!" a přání se splnilo. Cena za takové přání byla pro nás z tehdejšího hlediska zanedbatelná, nebo možná to nikdo z nás tak ani nevnímal, že jsme zaplatili cenou nezdaru v jiné oblasti našeho tehdejšího života.
Usmíváte se nad tímto výkladem magie? Magie nejsou velkolepá kouzla, ke kterým potřebujete tajemný výcvik, mimořádné vlohy a hromadu podivných rekvizit. Kouzla a magické obřady nejsou ve skutečnosti prováděna jako vzrušující divadelní představeni, jak se nám snaží vnutit všeobecná představa o čarodějnictví. Magie je touha po splnění přání. Touha, která nás přinutí vykonat rozhodnutí, kterými změníme předem danou situaci ve prospěch našeho přáni. Základem každé magie je víra a absolutní vnitřní přesvědčení, že to co děláme a způsob jakým to děláme, je v dané situaci, jediným a správným řešením jak dosáhnout požadovaného cíle. Síly vzbuzuji naději a probouzejí aktivní stránky duše. Strachy vzbuzuji závist a probouzejí temné stránky duše.
Všechny tyto síly nebo strachy můžeme podpořit u sebe nebo u druhých pomoci vyvolání určitých pocitů emocí, které nesměřuji mysl k touze po splnění určitého přání. Právě síla myšlenek je skutečnou magickou silou, která vytváří dojem kouzel, protože díky této síle dokážeme i to v co jsme nedoufali, že je možné. Magie je víra. Víra ve své přání. Nic než víru, odhodlanost a vnitřní přesvědčeni k tomu nepotřebujeme. Jistě chcete li svému přáni přidat atraktivní prvek ve formě obřadů a rituálu, nic vám v tom nebráni. Magie o tom, ale není. Potřebujete li k tomu, abyste věřili podporu výjimečného, obklopte se tajemnými rituály, předměty i knihami. Zapalte svíce, použijte tajemné formule, vytvořte talisman, který vám bude připomínat vaše přání. Fantazii se meze nekladou. Pokud se o něco zajímáte, pokud vás něco zaujalo, pokud se chcete o něco pokusit, musíte v to věřit, nesmíte pochybovat. K víře v cokoli musí člověk dospět sám, protože chce a touží po poznání. Nutit někoho k něčemu není správné, ani to nepřináší patřičné výsledky. Pokud o něčem hluboko ve svém nitru neseme pochybnost, je to, jako bychom nikdy neuvěřili. Každá pochybnost ničí účinky kouzla, nebo je dosaženo jiných výsledku, než byl původní úmysl.
K provádění magie jsou lidé přitahovaní pro její atraktivitu a možnosti, jenž magie nabízí. Je potřeba si uvědomit i druhou stranu našich tužeb. Je to zejména cena, kterou je nutno zaplatit, za každé přáni, jehož se nám dostane na základě použité magie. Proč? Protože každé splněné přání mění běh budoucích události a vytváří nové cesty a nové možnosti vývoje. A tím je také daná cena našeho přání, abychom něco získali, musíme něco zničit a nikdo nedokáže přesně odhadnout budoucí události, které nastanou, když se přání splní. Nemůžeme odhadnout, co ztratíme výměnou za to, co jsme získali. To je největší úskalí skutečné magie. Čím silnější přání, tím vyšší je cena. Věštby budoucích události vycházejí z předpokladu z toho, co se už stalo. Věštba ukazuje kousek dál po cestě, po které již kráčíme. Změníme li směr své cesty, změní se i to co je před námi.

Je nutno si uvědomit, že za každé rozhodnutí nese odpovědnost ten, který takové rozhodnutí uskutečnil. Ten kdo pomoci magie, silou svých přání a skutků, mění osud svůj nebo druhých, si musí být vědom toho, že za všechno co bude následovat, nese plnou odpovědnost jen on sám.

Západ slunce

1. května 2016 v 17:05

Do hlubin

1. května 2016 v 16:59 | Igun
Pod nohami vzduchoprázdno
do vlasů vítr nese chlad.
Zmizel pevný svět kolem.
Zmizela dívka kterou mám rád.

Do výšin nesli mě křídla lásky
nad oblaka chtěl jsem plout.
Teď padám sám do propasti.
Já! Snílek! Blázen! Blout!

Snad zachytí mě něčí dlaně,
snad zastaví krkolomný pád!
... jen vítr dál hladí moje skráně.
Není tu nikdo, kdo by mě měl rád?