19. Domov

7. dubna 2016 v 12:58 |  Příběh námořníka
Uplynulo už mnoho dnů od doby, kdy námořník se svou lodi ztroskotal na malém kamenitém ostrůvku. Tyto dny se už dávno změnili v roky a nekonečné čekání poznamenalo námořníkovu duši. U břehu přivázaná k pevným lanům se houpala téměř dostavěna nová loď. Postavil ji námořník za pomoci milované nymfy z trosek, které zbyli po jeho krásné velké fregatě. Ještě stále nebyla zcela dokončena, chyběl stěžeň, rahnoví a pár dalších maličkosti. Podstatné bylo, že námořníkovi opět vysvitla naděje, znova vyplout na moře. Nekonečné čarokrásné moře.
V jeho duši, ale touha po dalekých cestách už chyběla, nebo možná se jen ukryla hluboko do jeho nitra. To sám nevěděl. Tak jak se blížila dostavba lodi, která víc než velké plachetnici se podobala výletní jachtě, tím vice se mu vyplout na daleké moře nechtělo. Tady na tom malém kamenném ostrůvku, kde s ním pobývala nádherná nymfa, jenž ho denně zahrnovala svou láskou, tady byl šťastný. Touha po dálkách se náhle někam vytratila. Možná nalezl konečně svůj domov? Co to vlastně domov znamená? Prý je to místo po kterém se člověku stýská, místo, které když opustí, zůstane v jeho duši prázdno. "Kde asi je můj domov?" povzdych si těžce námořník a zamyšleně se zahleděl k dalekému obzoru.
Právě zapadalo slunce. Hladina moře se na západě zbarvila dokrvava a tichy večerní vítr přinesl k námořníkovi vzpomínky na všechna místa, která měl ve svém životě rád. Vzpomněl si na zelené kopce i na hluboké tmavé lesy, na šumící rákosí, které ukrývalo labuti rodinku, na vysoké bíle skály i na zbytky zřícených hradů, na všechna místa, které tak rád navštěvoval. Vzpomněl si na vůni jarní horské louky, na sluncem provoněný les na jihu i na studené sněhové vločky dalekého severu. Všechna místa, kde žil byli svým způsobem krásné a každé z nich mělo své kouzlo, které v jeho duši zanechalo vzpomínku. Tak jako těch spoustu lidí, jenž v životě potkal. Kde tedy je jeho domov? Odvrátil zrak z obzoru, jenž pomalu temněl. Moře zdánlivě už pohltilo rudé slunce a na východě se nebe rozzářilo tisíci hvězdami. Jeho pozornost upoutal oheň na protějším ostrově. Žila tam rodina jeho milované nymfy a zrovna dnes pořádali velikou rodinnou oslavu. Nymfa tam byla také a i on už obdržel pozvání. Prvotní nepřátelství časem otupilo své ostří. Odmítl přijít. Vnitřní hrdost starého námořníka mu to nedovolila. Napřed musí dostavět loď. Svou loď! A co bude po tom? To netušil. V jeho srdci byla láska. Láska ke krásné mladé nymfě, kterou miloval a kterou se rozhodl následovat, dokud její láska k němu potrvá. Domov? To je přece místo, kde jsme milováni takoví, jací jsme, bez výhrad a předsudků. Domov to je místo kde je láska. "Možná je toto můj domov", pomyslel si námořník. "Tady, kde žije nymfa, jenž mě miluje." Pohlédl směrem k rozestavěné lodi. Její tmavá silueta se houpala na hladině proti obzoru a námořník se najednou usmál. "Jo, i taková jachta bude stačit. Na plavby v tomto moři plném ostrovu, to stačit bude!" Lehl si na písčitý břeh s tváři otočenou k ohni na protějším ostrově a za zvuku zpívajících vln pomalu usínal s úsměvem na tváři. Už věděl, kde je jeho domov.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama