18. Neúprosný čas

8. března 2016 v 12:07 |  Příběh námořníka
Dny se měnili v týdny a ty v měsíce až nakonec i roky. Námořník pomalu opravoval svou starou loď. Krásná nymfa mu dělala společnost a vždy když propadal beznaději, její úsměv a žár v jejích očích ho znova přiměli pustit se do práce. Když nymfa odplavala na svůj rodný ostrov nebo za povinnostmi, které má každá bytost v tomto světě, padlo na námořníka osamění. Často jen tak bezcílně se rozhlížel po klidné hladině tyrkysově modrého moře, jež se rozlévalo do nekonečné dálky a jako malé zelené perly se na něm třpytili zelené ostrovy s majáky na svých březích. V noci, když hladina potemněla a hvězdy ozářili nebe, rozsvítili se majáky na ostrovech a vytvořili dojem hvězd na zemi. Bylo čarokrásné hledět do temnoty ozářené tisíci světel. A přece přes veškerou krásu tohoto kouta světa se námořník často cítil sám. Nebylo tu nic, co by ho k této krajině poutalo. Nic, kromě nádherné nymfy, kterou miloval a pro níž byl ochoten obětovat všechno, co mu ještě na světě zbylo. Láska má mocné kouzlo a těm, kteří v ní upřímně věří, poskytuje pocity blaženého štěstí, harmonie a smysluplného pocitu života. Ti, kteří v lásce vidí, jen nástroj moci pomoci níž mohou ovládat a řídit druhé, často poté co jejich záměr je odhalen, naleznou jen opovržení, pohrdání nebo i nenávist od těch, kteří je dříve tolik milovali.
Vrak, který před léty byl téměř zničen, se už pomalu opět začínal podobat lodi. Trup byl dokončen. Přesto ještě zbývá mnoho práce, než bude moci námořník se svou lodi znovu vyplout na moře. Ostrovy okolo malého atolu obývali přátelské bytosti, které se navzájem znali a vzájemně se respektovali. Nebylo žádnou vzácnosti, když se malé lodičky i velké lodě při setkáních na moři vesele zdravili a často zastavovali svá plavidla, aby se mohli navzájem navštívit. Nádherné přátelské moře. Tak to aspoň připadalo starému námořníkovi, když s úsměvem sledoval počínání těchto tvorů ze svého atolu. Zároveň vždy v srdci pocítil ostrý bodec smutku, protože on byl pro okolní svět jen nevítaný cizinec, kterého respektovali z úcty k nádherné nymfě. Je pravdou, že jak čas běžel, ustupovalo i nepřátelských pohledů a občas i k starému námořníkovi zavítal strohý úsměv některého z domorodců. Ba co víc. I pozvání na ostrov, kde žila rodina nymfy se mu dostalo. Jenže bez lodi se námořník cítil zcela bezmocný. Vědom si důležitosti tohoto pozvání, musel odmítnout. Dobře viděl, jak nymfě zesmutněly oči. Srdce mu sevřela bolest, ale nemohl jinak. Ten kdo rád dával dary, teď neměl co nabídnout. Pocit naprosté chudoby byl srovnatelný s pocitem prázdnoty duše. Ani veliká láska nymfy nedokázala zcela potlačit hořkost pocitů námořníka, z toho, že nemůže rozdávat a oplácet dary, tak jak byl celý život zvyklý. Z velkého studu a pokorou přijímal dary jen od své nymfy s pevným odhodláním, že jí to jednou dokáže mnohonásobně vrátit. Při každém takovém pocitu bodalo námořníka u srdce a ještě horečněji pracoval na opravě své lodi, aby po každém sebemenším pracovním nezdaru, propadl ještě větší netrpělivosti a touze po svobodě pohybu. Jedině nymfa svou láskou dokázala tyto černé myšlenky zahnat zpět a ulevit námořníkovu srdci od bolesti.
Vždy, když ležel námořník na břehu moře s hlavou položenou v klíně krásné nymfy a díval se na zářící hvězdy na nočním nebi, uvědomoval si neúprosný běh času. Vždyť jen čas je nestranný soudce, který měří dobu bez ohledu na události, které v ní plynou. A tak i námořník jednou zas vypluje na moře s milovanou nymfou po boku, aby nakonec nalezl svůj přístav štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama