Leden 2016

Čekám

27. ledna 2016 v 11:48 | Igun |  Básně
Čekám, až mě někdo do náruče vezme
Čekám, až hladová ústa prsu se chopí
"Počkej!", řekne mi máma!
První příkaz tím hlavním se stává

Tak čekám, až probudí mě budík
Čekám na autobus do školy
Spolužáci učitelé s chutí zlobí
Já poslušně píšu úkoly

Čekám na první polibek
Čekám, až mě dívka osloví
Usmívám se na svět kolem
ač moje srdce po lásce hladoví

Čekám na svůj úspěch v prácí
Čekám, na kariérní postupy
Soused má další nové auto
Já garsonku prázdnou v podkroví

Čekám už snad celou věčnost
Čekám, až zvon mi zazvoní
V koutě pročekal jsem život
Kdo jsem byl, se nikdo nedoví

Nebo …? Počkám!

Síla předpovědi

21. ledna 2016 v 17:55 Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Na začátku každého roku, se častěji než kdy jindy zamýšlíme nad událostmi, které nás v předešlém roku potkali a někde uvnitř sebe se tiše nebo hlasitě ptáme, co bude dál. Pro ty, pro které uplynulý rok byl plný příznivých události, možná nebude budoucnost až tolik důležitá, jako pro ty, které provázela nepřízeň a nezdar. Dokážeme sami předpovědět, co bude následovat? A dokážete to vůbec někdo?
Rozliční věštci se touto otázkou zabývají celá staletí v přesvědčení, že zrovna on se stane prorokem, který odhalí tajemství budoucích událostí světa a stane se tak slavným a uznávaným. Existuje spousta metod, o kterých lidé, kteří je praktikují, tvrdí, že jsou prokazatelně pravdivé. Je tomu skutečně tak? Každý už ve svém životě potkal, nebo slyšel o někom, kdo předpověděl něco, co se později splnilo. Skutečnost, že vyjdou přesná proroctví, by si žádný člověk neměl připouštět. Ono to zni velkolepě a úžasně, když někdo předvídá jasné výsledky a ony se plní dle jeho předpovědi. Musím zdůraznit, že lze takto předpovídat pouze ty výsledky, ke kterým už směřuji všechna rozhodnutí a přáni. Přesné předpovědi jsou vždy dílem náhody a logických úvah.
Vždy existovalo a existuje více možností, více cest k určenému cíli a dokonce i samotný cíl se může v průběhu životních rozhodnutí zcela změnit. Jak se stane, že z jedné cesty je najednou několik cest? Jak je tomu ve skutečnosti? Je potřeba si uvědomit, že na začátku každé události, každé cesty, je setkání, čin nebo vnitřní popud, který vytvoří hlavní směr, k cíli, k bodu kterého jsme se rozhodli dosáhnout. Cílem může být cokoli - láska, práce, osobní úspěch, atd. Zkusme si představit naši cestu k cíli, jako cestu krajinou. Abychom mohli cíle dosáhnout, nemůžeme jít jen rovně po imaginární přímce, protože v prostoru před námi je rozličné množství různých překážek (kopce, řeky, skály, lesy), které je nutno bud zdolat nebo obejít. K překonávání překážek nám slouží schopnost se rozhodnout. Každým rozhodnutím vznikají křižovatky více možnosti, různých cest, jak dojít k danému cíli. Někdy je jednodušší obejít překážku z levé strany, jindy z pravé anebo ji zkrátka přeskočit. To co kdo z nás udělá při zdolávání jednotlivých překážek, kudy se vydá, po které cestě, to nedokáže odhadnout žádny věštec. Má tedy věštění nějaký smysl?
Právě věštecké metody nám mohou skrytou překážku ukázat o něco dříve (pohled shora), a tak nám poskytnout více času na vlastní rozhodnutí, kterým směrem dál po cestě k vybranému cíli, to bude pro nás přijatelnější. Čím méně ukvapených rozhodnutí, tím klidnější cesta životem. Zkušeni "věštci", nám také mohou pomoci tak, že nám nabídnou vlastní představu o rozhodnutí v budoucí dané situaci i o vývoji, který by mohl nastat, rozhodneme-li se jinak. To zda jejich rady uposlechneme nebo nikoli, je pouze naši vlastní volbou. Překážky jsou často pro nás samotné neviditelné nebo se na ně díváme, jako na banální události neznámého charakteru, a proto je můžeme i přehlédnout, (za kopcem nevidíme les).
Z filozofického pohledu jsou naše činy, popudy i jednotlivé cíle, náš život, utvářen převážně námi samotnými. Možná bych mohl připustit fakt, že je nám daná určitá karma, určitý úkol, který bychom měli v našem životě vykonat. Můžeme tento úkol formulovat jako osud nebo naplnění osudu. Přesná formulace není pro rozdílnost myšlenkových postojů různých kultur důležitá. To, ale jak tento úkol splníme a zda jej vůbec splníme, nezáleží pouze na jednotlivých cílech, které funguji jako spojnice bodu, jejíž konečné dokončení nás vede k dokončení úkolu, ale na našem vnitřním rozhodnutí, které je z mého pohledu velmi labilní, protože často nerozhoduje podle rozumu a logiky situace, ale na základě chaotických emočních impulsu, které bývají i v rozporu s tím co je logické a tudíž předvídatelné. A právě tady by názor jiného člověka, nebo názor věštecké metody, mohl poskytnout impuls k jinému rozhodnutí.
Znovu tak stojíme před otázkou "Máji věštci a nějaké věštění smysl?". Pokud nám dialogy s někým komu věříme a respektujeme jeho názory na nás a na naší budoucnost, pomáhají při rozhodnutích, která musíme učinit, potom je takový člověk pro nás věštcem. Pokud nám víra v Boha, čtení ve hvězdách, karty, kostky, nebo jiná forma věštění, pomáhá vytvářet si více rozhodnutí, nutí nás přemýšlet o možných důsledkách, naších činů, pokud v nás posiluje víru i naději, potom rozkládejme karty, házejme kostkami, modleme se k Bohu nebo naslouchejme těm, kteří naslouchají nám. Uvidíme tak více křižovatek, více cest na pouti naším životem. Náš život se může stát pestřejší, rozmanitější a možná i smysluplnější. Každá věštba je spojena s vírou a naději. A ten kdo ztratí veškerou naději i veškerou víru, často ztratí i sám sebe.