17. Dlouhé čekání

25. července 2015 v 23:15 |  Příběh námořníka
Dny plynuli a léto vystřídala zima a zas naopak. Oprava lodi nijak nepokračovala a nebýt mladé krásné nymfy, už by dávno námořníka pohltil smutek a trudomyslnost. Smutně se díval na lodě, které pluli kolem něj, hledající své přístavy a v nich své lásky, najády či nymfy. Pozoroval je s neskrývanou zvědavostí a zájmem. Do mysli se mu vraceli vzpomínky na doby, kdy i on sám byl pánem kormidla. Nostalgické myšlenky byli příčinou, že ze starých očí občas stekla po tváři slaná slza hořkosti a beznaděje. Pokaždé, když připlavala jeho krásna nymfa, se oči námořníka rozzářili radostí a všechny smutky rychle zahnal pryč, aby nymfa neviděla jeho utrápenou duši. Byla nejen mladá a velmi vnímavá, ale i velmi krásná, dokázala se radovat z života kolem sebe, aniž by si připouštěla jeho hořkou stránku. Dívala se na námořníka s rozzářenýma očima a on její pohled opětoval. Byli to krásné chvíle, které je naplňovali vzájemným pocitem štěstí a lásky. Často seděli nebo leželi na břehu blízko moře, povídali si a pozorovali rozdováděné delfíny. Ti předváděli různé skoky a salta vesele u toho pískali, až se to rozléhalo široko daleko. Bylo krásné slunné odpoledne a tak jako vždy seděl námořník na břehu v napůl v písku, napůl ve vodě se nechával omývat vlnami a vedl rozvernou debatu se svou nymfou, která rozpustile na něj stříkala vodu. Když tu z protějšího ostrova se ozvalo táhle troubení. Nymfa připlavala blíž k námořníkovi, objala ho a pošeptala mu do ucha " Hned se vrátím miláčku " a zmizela ve vodě. Plavala k rodnému ostrovu, z něhož zaznělo to táhle troubení, a cestou mávala námořníkovi na rozloučenou. Hořce se námořník usmál a jen nymfa zmizela z dohledu, jeho srdce zesmutnělo a svět okolo něj zešedl. Těžce se zvedl a pustil se do sbírání trosek lodi, které moře vyplavilo na písečný břeh. Většina z nich byla k ničemu. Odkládal je na hromadu, aby proschly. Jednou mu poslouží jako signální oheň až znovu vypluje na moře. Smutně se zahleděl k ostrovům jenž byli domovinou jeho nymfy. Jak pomalu se čas vleče. Nedočkavě hleděl do vln a čekal, až se z nich vynoří jeho krásná nymfa. Vždy, když čekání bylo pro něj příliš dlouhé, napadali ho pochybnosti a do duše se vkrádala temnota. Moře bylo tiché a klidné, jen na obzoru se jako vždy proháněli delfíni. Námořník těžce povzdechl. Musí být trpělivý. Musí věřit a doufat v přízeň a lásku divoké nymfy, do níž se zcela zamiloval. Je těžké věřit srdcem, které dosud každý oklamal. Námořník opět těžce povzdechl. To hrozné čekání, třebas je to zkouška Bohů, pomyslel si a na hromadu trosek přihodil další nepotřebný kus. Kéž bych měl zas zpět svou loď. Dávno uplynul den a noc plná hvězd přikryla svět, moře bylo stále klidné, delfíni už také zmizeli v hlubinách a jen vlny pomalu a líně hladili písek na břehu. Smutně se námořník zahleděl na svou polámanou loď. Z koutka oka mu vykoukla první mala slza.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama