Jak bolí duše

15. června 2015 v 13:39 |  Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Svíravý pocit v hrudi brání se nadechnout. Zná někdo ten pocit? Jistě, všichni ho znají. Pocit, který přichází vždy, když je člověk sám. Přichází ve chvílích, kdy ukončíme dosud konanou činnost a na chvíli, jen na malou chvíli se zastavíme, abychom si odpočinuli. V tom náhlém zastavení v tom klidu kolem nás automaticky začne naše duše pátrat po spřízněné duši. Všemi smysly skenujeme okolí a hledáme svého partnera, partnerku, rodiče, své děti nebo jen kamarády. Nalezneme li jejich blízkost, duše si oddechne a přijde klid, který nás naplní pocitem harmonie, že je vše jak má být. Co když žádný sken nikoho nenajde?
Právě v té chvíli místo klidu se zcela nenápadně z neznáma vynoří svíravý pocit v hrudi. Venku se rozhlížíme do všech stran, v místnostech se zvedneme se a projdeme bytem až k oknu, nebo k němu jen pohlédneme s otázkou v očích - "Kde jsi?". Většina z nás v té chvíli sáhne po mobilu, aby se ujistila, že zde není žádná nepřečtená zpráva nebo zmeškaný hovor. Mnozí pak prohlédnou všechny sociální sítě na netu. Přitom svíravý pocit v hrudi uklidňujeme myšlenkou, že je všechno v pořádku. Pokud je nalezená odpověď pro duši uspokojivá, svíravý pocit zmizí, nahradí ho pocit klidu a mysl se může vrátit k činnostem, z kterých byla tímto znepokojujícím pocitem vyrušena. Co, když uklidnění nepřichází?
Opět přichází na řadu mobil, prsty samy od sebe píši sms nebo email blízké osobě, přičemž mysl diktuje jen neformální zprávu. Přesto doufáme, že přijde rychlá odpověď, která přinese toužebný klid. Odpověď nepřichází v námi stanovené lhůtě a svíravý pocit v hrudi dosahuje kritického bodu. Znovu se mobil stává nástrojem, který má zachránit naši duši. Váhavě vytáčíme telefonní číslo a nedočkavě s bušícím srdcem čekáme, až hlas "našeho" člověka přeruší vyzváněcí tón mobilu. Čím déle mobil vyzvání, tím víc a víc buší naše srdce a mysl bojuje s pocitem úzkosti.
Hlas na druhé straně je tím kouzelným hlasem, tou kouzelnou věcí, která dokáže vrátit do rozbušené hrudi klid. Co když voláme nevhod? Co když místo vstřícných slov se nám dostane chladu a odměřenosti? Co potom? Potom jsme opět na začátku. Bolí nás v duši. Svíravý pocit přináší do srdce úzkost a v krku cítíme palčivou hořkost. Myšlenky zmateně pobíhají v hlavě. Motivace k jakékoliv činnosti klesá a nakonec přichází pocit beznaděje, strachu a lhostejnosti k životu. Mlčíme. Sbíráme všechny své síly a hledáme pozitivní řešení, které by nám pomohlo z této situace.
Poznáváte ten pocit? To je jeden z pocitu lásky. Ano, lásky. Protože, když někoho milujeme tak se o něj i strachujeme. Pokud někoho milujeme, toužíme po jeho přítomnosti. Pokud někoho milujeme, někde v skrytu duše ho toužíme k sobě připoutat tak, abychom o něm měli stále přehled. Je úplně jedno jde li o lásku rodičovskou, kamarádskou nebo partnerskou. Síla a touha po jejich přítomnosti je stejná. Přesně tak jako je stejný i svíravý pocit v hrudi, který přichází vždy, když nám někdo schází.
Zvoní vám telefon a vy zrovna nemáte čas ani chuť k jakékoli komunikaci? Zvedněte ten hovor a buďte prosím milí. Třeba vám volá někdo, komu scházíte, někdo kdo vás potřebuje, někdo kdo vás má rád.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama