Síla pochybnosti

20. dubna 2015 v 10:13 |  Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč se vaše obavy splnily? Pokud se domníváte, že to bylo vaše tušení osudu, hluboce se mýlíte. Není tomu tak. Pokud se zabýváme svými obavami víc než je nutno a zabírají v naší mysli většinu času, prezentujeme je tak nevědomky do pozice přání. A tady funguje naše víra, která nám pomáhá uskutečňovat naše touhy i sny. Stane- li se naše obava našim přáním, je pouze otázkou času, kdy se vyplní. Jak je toto možné? Je tomu tak, že pokud se upneme k nějakému cíli, náš mozek začne všechny situace kolem nás vyhodnocovat se zřetelem na splnění cíle. To znamená, že nastane li situace, kdy náš názor nebo slovní či jiný projev nás může posunout ke splnění cíle, náš mozek nám vnutí takové jednání, které tuto tezi podpoří. Možná to zní bláznivě nebo nesrozumitelně. Pokud vezmu princip touhy po seznámení s určitou osobou. Náš mozek hledá vhodnou příležitost na setkání, díky rozsahu mozkových vln, které neznají omezení prostorem a možná ani časem, nalezne situaci, ve které dotyčnou osobu potkáme. A tady nastává několik variant, které ovlivní naše přání. Pokud jsme dané osobě sympatičtí, může dojit k navázání slovního kontaktu nějakou vhodnou situaci. Naše přání je splněno a můžeme si přát další postup. Ovšem pokud je naše sympatie jednostranná, dané setkání nedopadne podle našeho přání a my se budeme cítit oklamáni. K tomuto pocitu dojde i v případě, kdy o úspěšném setkáni s vyvolenou osobou pochybujeme nebo si ve své představě přestavujeme stále dokola neúspěch tohoto setkání. Potom, i kdyby reakce dané osoby byli vstřícné, náš mozek nám vnutí jednání, které úspěch tohoto setkání zhatí. Proto je nutné veškeré své obavy a pochybnosti ve své mysli potlačovat. Cvičit se v postupech, které zabrání našemu mozku zaměnit pochybnost za skutečné přání. Vezmeme jako přiklad, chování malého dítěte, které pokud nemá pochybnosti, dokáže věci, které bychom u něj nepředpokládali. Právě v raném věku začíná naše první budování obav. Batole se snaží postavit a jít. Jde mu to pomalu a neobratně, přesto se o to pokouší tak dlouho, dokud se mu to nepovede. Budeme li ho pozorovat s úsměvem a mlčky, dřív nebo malinko později mu to půjde. Podpoříme li ho slovy "Vydrž, príma. No tak, snaž se" bude jeho úspěch mnohem rychlejší. Ovšem pokud volíme slova "Opatrně, spadneš, pozor", zasejeme dítěti do mysli obavu a pochybnost o jeho konání a k tomu, aby se batole postavilo na nohy, bude potřebovat více času a někdy i pomoc druhých. Přemýšleli jste někdy o tom, proč tomu tak je? Je tomu tak proto, že síla jeho pochybnosti zvítězila nad jeho představou úspěchu. Prohra má vždy větší váhu než úspěch. To proto, že jakýkoliv úspěch se časem změní v něco přirozeného a normálního, kdež to neúspěch se stává důležitým bodem v našem podvědomí, ke kterému se upíráme, vždy když se nám něco nepovede. Neustále tak svoje nezdary oživujeme a vytváříme tak prostor pro sílu pochybnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama