Duben 2015

Pro Růženku

26. dubna 2015 v 22:06 Básně
Už první květy zdobí svět
Trávou obrostly břehy
potůčku co z kopce dolu
odnášel poslední sněhy

Zima je pryč a přesto mráz
svírá mi srdce i duší
Do knihy kreslím další kříž
jak jistě mnozí tuší

Příliš byl krátký život na setkaní
Pokaždé chyběl volný čas
Smrt nezná výmluv ani lhaní
přichází vždycky včas

Už první květy nesou krásu
ukrytá byla pod sněhem
Spěcháme dál kolem sebe
… a co když se už také nesejdem?

Síla pochybnosti

20. dubna 2015 v 10:13 Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč se vaše obavy splnily? Pokud se domníváte, že to bylo vaše tušení osudu, hluboce se mýlíte. Není tomu tak. Pokud se zabýváme svými obavami víc než je nutno a zabírají v naší mysli většinu času, prezentujeme je tak nevědomky do pozice přání. A tady funguje naše víra, která nám pomáhá uskutečňovat naše touhy i sny. Stane- li se naše obava našim přáním, je pouze otázkou času, kdy se vyplní. Jak je toto možné? Je tomu tak, že pokud se upneme k nějakému cíli, náš mozek začne všechny situace kolem nás vyhodnocovat se zřetelem na splnění cíle. To znamená, že nastane li situace, kdy náš názor nebo slovní či jiný projev nás může posunout ke splnění cíle, náš mozek nám vnutí takové jednání, které tuto tezi podpoří. Možná to zní bláznivě nebo nesrozumitelně. Pokud vezmu princip touhy po seznámení s určitou osobou. Náš mozek hledá vhodnou příležitost na setkání, díky rozsahu mozkových vln, které neznají omezení prostorem a možná ani časem, nalezne situaci, ve které dotyčnou osobu potkáme. A tady nastává několik variant, které ovlivní naše přání. Pokud jsme dané osobě sympatičtí, může dojit k navázání slovního kontaktu nějakou vhodnou situaci. Naše přání je splněno a můžeme si přát další postup. Ovšem pokud je naše sympatie jednostranná, dané setkání nedopadne podle našeho přání a my se budeme cítit oklamáni. K tomuto pocitu dojde i v případě, kdy o úspěšném setkáni s vyvolenou osobou pochybujeme nebo si ve své představě přestavujeme stále dokola neúspěch tohoto setkání. Potom, i kdyby reakce dané osoby byli vstřícné, náš mozek nám vnutí jednání, které úspěch tohoto setkání zhatí. Proto je nutné veškeré své obavy a pochybnosti ve své mysli potlačovat. Cvičit se v postupech, které zabrání našemu mozku zaměnit pochybnost za skutečné přání. Vezmeme jako přiklad, chování malého dítěte, které pokud nemá pochybnosti, dokáže věci, které bychom u něj nepředpokládali. Právě v raném věku začíná naše první budování obav. Batole se snaží postavit a jít. Jde mu to pomalu a neobratně, přesto se o to pokouší tak dlouho, dokud se mu to nepovede. Budeme li ho pozorovat s úsměvem a mlčky, dřív nebo malinko později mu to půjde. Podpoříme li ho slovy "Vydrž, príma. No tak, snaž se" bude jeho úspěch mnohem rychlejší. Ovšem pokud volíme slova "Opatrně, spadneš, pozor", zasejeme dítěti do mysli obavu a pochybnost o jeho konání a k tomu, aby se batole postavilo na nohy, bude potřebovat více času a někdy i pomoc druhých. Přemýšleli jste někdy o tom, proč tomu tak je? Je tomu tak proto, že síla jeho pochybnosti zvítězila nad jeho představou úspěchu. Prohra má vždy větší váhu než úspěch. To proto, že jakýkoliv úspěch se časem změní v něco přirozeného a normálního, kdež to neúspěch se stává důležitým bodem v našem podvědomí, ke kterému se upíráme, vždy když se nám něco nepovede. Neustále tak svoje nezdary oživujeme a vytváříme tak prostor pro sílu pochybnosti.

Síla přání

17. dubna 2015 v 21:04 Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Všimli jste si, že pokud si něco hodně přejeme nebo se něčeho velmi obáváme, zpravidla se to vyplní? Pokud si v duchu něco představujeme, nějakou situaci, nějaké řešení nebo proces, stane se to zpravidla přesně, tak jak chceme. Jen v případě, kdy o své představě zároveň i pochybujeme, náš záměr se neuskuteční. Je to potom tak jakoby se uvnitř nás hádali dvě osoby a každá by prosazovala tu svou, dojde potom k neutralitě představy nebo zvítězí sice ta myšlenka, která prosadí větší důraznost, ale výsledek nebude přesně takový, jaký jsme čekali. V případě touhy po úspěchu, bude úspěšnost jen částečná. Při obavě o zdraví nebo jinou škodu, dojde sice ke komplikacím, ale budou řešitelné. Proč tomu tak je? Je to silou naši myšlenky? Té myšlenky, které více důvěřujeme, ať už se jedná o touhy nebo obavy? Pochybujeme li o konečné fázi procesu, odsuzujeme své představy předem k nezdaru. Přejeme li si uzdravení, musíme této představě i plně věřit, představovat si zdravou tkáň, být o tom zcela přesvědčen, nepřipustit si žádné pochybnosti. Naše tělo nevědomě se připravuje na situaci, o které si myslíme, že nastane. Zároveň v tomto duchu vysílá i signály do okolí. Jdeme li ke zkoušce, o které pochybujeme, že ji zdárně dokončíme, naše tělo vyzařuje známky porážky, v hlase je slyšet nejistota a vibrace našeho já jsou velmi slabé. Naopak přistupujeme li k dané záležitosti se sebejistotou malého dítěte, které si nepřipouští žádné pochybnosti, náš hlas je sebejistý a rovněž tak vystupování celého těla, potom, máme velikou naději na úspěšné dokončení procesu. Myšlence přání, může odporovat myšlenka, toho co považuje naše mysl, na základě dosažených znalostí za skutečně reálné. Proto bychom měli myšlenkám ve své mysli věnovat čas v klidné meditaci a všechny své vnitřní pochybnosti zkusit racionálně zhodnotit a svá přání formulovat tak, abychom o nich my sami nepochybovali. Se silou přání velmi úzce souvisí síla pochybnosti.

Žárlivá touha

8. dubna 2015 v 9:44 | Igun |  Básně
Do prázdna tikot hodin duní,
den pomalu se chystá k spánku
Úzkost v srdci v hrudi studí,
když otvírám na faceboku stránku

Netrpělivě čekám než načte se chet
Chci jí slyšet. Chci hned!!!
Aspoň par písmen od ní mít ..
Srdce buší v hrudí, tep nezná klid

Láska je cit co trýzní duši,
hořkost v krku, bolest v hlavě
V mysli otázek tisíc -
co děla nyní právě?

Do prázdna tikot hodin duní,
na nebi už první hvězda svítí
V hlavě zmatek. Žárlivost bodá srdce
lapené v lásce síti ….

Sebevědomí a kvalita vztahu 2

2. dubna 2015 v 19:34 Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Pokud o sobě pochybujeme, je větší pravděpodobnost, že podaří-li se nám navázat velmi blízky vztah, vstupujeme už do tohoto vztahu v roli utlačovaného. Co z toho plyne? Zdánlivě nic mimořádného, podobných vztahu je okolo tisíce. Utlačovaný jedinec postupně mění svůj postoj k oblíbeným činnostem, vzdává se svých zájmu, preferuje názory svého partnera, i když vnitřně s nimi nesouhlasí a postupně přijímá jeho životní cíle za své. Takový vztah nemívá dlouhého trvání. Skrytá nespokojenost jednoho z partnerů ve vztahu, vede tiše a nenápadně k vzájemnému odcizení. Netýká se to jenom vztahu v době dospívání, velmi časté jsou rozchody ve středním a pozdějším věku i zdánlivě pevných partnerství. Do té doby ti, kteří se poslušně podvolovali názorům a představám svých sebevědomějších partnerů, dosáhnou revolučního přesvědčení, že je nejvyšší čas, žít podle svých vlastních představ. Stačí náhlá osudová událost která, dokáže vyvolat nečekané změny v zavedeném společném soužití. Dosud pokorný a vždy ustupující jedinec s malým sebevědomím, nabude dojmu, že je na čase, aby byl znovu sám sebou. Ve zralém věku hodně takových partnerství končí stagnaci, kdy přestože navenek pro okolí vztah trvá, ve skutečnosti si oba původně zamilovaní lidé, žijí své vlastní životy a spojuje je jen společná domácnost. Důvodem, proč se nerozejdou je mnoho, převažuje důvod kulturní, náboženský nebo společenský. V mládi a ti, kteří dovedou svou revoluci až do konce, se více či méně bouřlivě rozcházejí, aby založili nové partnerské vazby na novém základě a nových představách. Pokud nárůst jejich sebevědomí, byl pouze náhlým a nečekaným impulsem, může se historie opakovat a i další nový vztah se pro ně stává jen štafetou v hledání svého štěstí.

Sebevědomí a kvalita vztahu 1

1. dubna 2015 v 19:19 Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Každý z nás touží po vztahu s někým, s kým by si nejen rozuměl, ale zároveň s někým, kdo by rozuměl jemu. S někým kdo by ho bral takového jaký je a nesnažil se na něm nic měnit. Je vůbec takový vztah možný? Je všeobecně známo, že člověk má pět smyslu, které mu pomáhají orientovat se ve světě kolem sebe. Zrak, čich, sluch, chuť a hmat. Občas se k tomu dodává, že těch smyslu je vlastně šest. Patří sem prý ještě intuice. Možná tomu tak je a možná ne. Kdyby tomu tak bylo a těch smyslu by mohlo být více, osobně bych k nim přidal silu sebedůvěry. Zpravidla je tímto slovem označována povahová vlastnost jedince. Přitom se udává míra jak mnoho či málo sebedůvěry každý člověk má v sobě. Může být potlačovaná nebo naopak nadměrně posilována. Právě velikost vlastní sebedůvěry pomáhá každému z nás nejen k navazování vztahu, ale především k schopnosti zůstat i ve vztahu sám sebou. Vztah dvou lidi pokud je vyrovnaný, je pro oba přínosný a dá se definovat jako šťastný. Pokud má jeden z partnerů slabou sebedůvěru, může mu druhý vhodnou formou tuto sebedůvěru dodat a vztah harmonizovat. Nebo naopak muže se ve vztahu stát dominantním a vytvořit ve vztahu svou vlastní diktaturu.