Březen 2015

Co bude dál ... ?

24. března 2015 v 10:35 | Igun
Sklenice na stole
plná bílého moku.
Na ubrus kapka vína stéká …
Tak končí láska hochu!

Z cigaret jen popel
zůstal v popelníku.
Spolu s kapesníkem
hořkých vzlyku.

Plamen svíce zvolna dohořívá.
Vše kolem ztichlo, …
Co bude dál,
co ještě zbývá?

Důležitost vztahů

18. března 2015 v 18:27 Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Pokud někoho napadlo se sám sebe ptát, kdo jsem, že si troufám psát o lidské psychice a lidském jednání a chování? Pro ně, mám tuto odpověď. V podstatě jsem jen jeden z mnoha obyvatel tohoto světa. Jsem filozof toužící po pochopení lidské duše. Dobrodruh hledající smysl života. Mág žíznící po poháru poznání. Nebo možná blázen, protože to je každý, kdo se chová jinak, než je obvykle ve společnosti ve které žije. Píšu, protože mám vnitřní potřebu podělit se o své poznatky, zkušenosti i zážitky s těmi, kteří zase mají vnitřní potřebu číst takové články.
Je určitě spousta lidí, jejíž život je mnohem rozmanitější a na zážitky pestřejší než ten můj. Vím to, každé setkání s takovými lidmi, obohacuje můj život, rozšiřuje moje poznatky, jako i potvrzuje nebo vyvrací moje domněnky a předpoklady o lidském chování a postojích v rozličných životních situacích. Tito lide se tak nevědomky stávají spoluautory mých článku a knih. Dosud jsem téměř ve všech svých popisech partnerských vztahů, upřednostňoval příklady vzájemného chování lidi na pracovišti a v pracovních vztazích. Na těchto příkladech jsem vysvětloval sympatie i antipatie vzájemného lidského chování. Byl to můj omyl, když jsem doufal, že ti, kteří ode mne chtěli slyšet můj názor na své životní vztahy, si přiklad chování dvou partneru na pracovišti, převedou do svého osobního života. A přitom tak jak se chováme na pracovišti ke svým kolegům a kolegyním, tak podobným způsobem se chováme i k naším blízkým. Lidé nechtějí slyšet o práci, která je pro ně jen nezbytnou stránkou života. Lidé chtějí slyšet o milostných vazbách protkaných touhou po lásce i poznamenané bolestí ztráty a zármutkem. Přesto, že někteří lidé mají na pracovišti pevné vazby, pokud v budoucnu změní zaměstnání, bezbolestně tyto vztahy často přeruší. Nevěříte? Vzpomeňte si na školní léta a vztahy se spolužáky, kde jsou ty sliby o věčném kamarádství? I školní docházku můžeme považovat za pracovní povinnost. Tuto volbu jsme totiž neudělali sami o sobě, školní systém je instituce dána vyšší moci, v tomto případě státem. A tak jako v zaměstnání, tak i ve škole jsme si spolužáky vybrat nemohli. Zcela jinak je tomu u osobních vazeb, ať už jsou to vztahy rodinné, přátelské nebo milostné. Každý nesoulad v této vazbě cítíme na duši jako trápení duše, úzkost, smutek nebo bolest.
Proto jsem se rozhodl následující kapitoly věnovat příkladům těchto osobních vztahů. V této Knize Stínu jsem shromáždil chování muže a ženy v touze po lásce a naplnění smyslu života. Jsem zastáncem tvrzení, že pokud chceme pochopit a poznat chování druhých, musíme nejdříve poznat sami sebe.

Spousta otázek

14. března 2015 v 9:36 Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Bylo napsáno mnoho článku a knih o magii a démonech, žádná z nich ve mně, nevzbudila tolik zájmů, jako Kniha Stínu. Proč asi? Kniha Stínu? Zamýšlím se nad tímto názvem a přicházím s představou, která možná odporuje představám těch, kteří kdy Knihu Stínu četli nebo psali. Jen si představme stín. Stín není obrazem skutečnosti, jen projektem světla, které vytváří tmavý obraz překážky, která mu stojí v cestě. Přitom není zcela jisté, co světlu ve skutečnosti "stoji" modelem. Vždyť, pomoci prstu jedné ruky si dokážeme vyprojektovat třeba králička. Jak si můžeme potom být jistí, skutečnosti kterou nám stín ukazuje? Proč se, ale Knihy Stínu zabývají magii a démony? Chtějí vzbudit pocit něčeho temného a nepředstavitelného v našem světě, něčeho, co ve skutečnosti je něčím jiným? Po staletí je nám vnucovaná představa temnoty jako místa plného zla, démonů a příšer, které usiluji o lidskou duši. Co když v temnotě se skrývá krása a ctnosti, které my nevidíme? Temnotou je stín, který skrývá světlo. Co je stín? Co je "To" co stojí mezi světlem a tmou? S náboženského hlediska vezmu li v úvahu, že světlo reprezentuje Boha a nebe, tma peklo a ďábla, je snad "To" očistec? Nebo je "To" lidská postava? Člověk? Naše skutečná Já ukryté ve světle a zahalené stínem? Které díky temnotě stínu, vytváří záměrně pro široké okolí mylné představy o nás? Kde je pravda? Znázorňuje snad světlo vlivy, které na člověka působí zvnějšku a stín je klamným obrazem pro pozorovatele? Pokud je tomu tak, měli bychom znát příčiny, které naše rozhodnutí a jednání vytváří a nevědomě či vědomě, tvoří nezřetelný obraz - stín, pro druhé. Je mnohem jednodušší pozorovat stín, nežli se dívat do světla.

Proč píšu do blogu?

12. března 2015 v 13:39 Kniha Stínu aneb co skrývá světlo.
Dlouho jsem přemýšlel, že si založím další blog. Veřejný blog ve kterém se budu věnovat tématům mně blízkým. Úvahám o lidské duši, síle lásky i touze po poznání. Proč? Abych se postupně vložil do debaty mnoha jedinců, kteří se zabývají dnes tak moderní magii, astrologii a čarodějnictvím. Knihkupectví jsou plná knih na toto téma, ani noviny a internet nezůstávají stranou. Názoru je spousta a některé i protichůdné. Také chci k tomu říci svoje! Nadšeně jsem se pustil do příprav a pak …, pak jsem si uvědomil, že přece netoužím být žádným dalším veřejným hlasatelem těchto myšlenek. Své poznatky, povídky i básně píšu jen proto, že ony samy se cítí ve mně být uvězněny a když je vidím na papíře, seřazené do vět, cítím ve své duši svobodu a volnost. S pocitem vnitřního uvolnění, pročítám si napsaná slova, přemýšlím znovu o těchto slovech a srovnávám je se všemi zážitky, které jsem na své pouti životem zatím prožil. Tvrdím, že nechci být hlasatelem, a přesto jsem si založil blog? Proč? Možná proto, že psát mě už do sešitu, které pak ukryju do skříně, přestalo bavit. Možná proto, že ve světě počítačů mi přijde zcela logické místo pera používat klávesnici. Možná proto, že patřím mezi tu spoustu pisatelů, kteří používají písmo k tomu, aby zahnali pocit osamocení. Možná proto, že někde v skrytu duše doufám, že si moje slova najdou čtenáře, kteří jim budou rozumět. Možná … jen proto, že chci. A tak ke svým Básním, Příběhu o námořníkovi, nebo k úvahám Čas kolem mne, přidávám další rubriku - Moji knihu stínu.

Jen tak ...

12. března 2015 v 13:03

Stránka v kalendáři

3. března 2015 v 18:47 Básně
Znáš pocit kdy ticho křičí? ...
Pocit prázdnoty v duši?!
Obracím stranku v kalendáří ...
křik vzpomínky rve mi uši.

Co bylo vloni, dnes už není,
tu co miloval jsem, kryje zem.
Obracím stránku v kalendáří ...
navždy bude černý tento den.

Barevné dny jsou všechny v roce
pro jednoho je den plný krás,
pro druhého slz je plný.
Nestranný je soudce Čas!

Obracím stránku v kalendáří.
Tu co ukrývá vzpomínku.
Na ženu jenž miloval jsem,
na krásnou moji maminku.