Leden 2015

Filozofie slova zákaz

20. ledna 2015 v 16:04 | Igun
Všichni lidé mají tendenci vytvářet kolem sebe životní prostory s vlastní představou řádu a struktury. Vedení jednotlivých společností nebo vedení státu, slovem zákaz vytyčují prostor, za kterým občanské činnosti už nejsou v souladu s jejich představou a vizi o chování jednotlivců nebo skupin v daném prostoru, jemuž jsou oni nadřazeni. Ve školách nebo na pracovištích jednotlivý vedoucí pracovníci slovem zákaz opatřují všechny činnosti, které nejsou v souladu s jejich pohledem na svět, jako i další činnosti, které by rádi eliminovali, ale nemají dostatek prostředku pro vytvoření změny a proto je jednoduše zakážou. V rodinách slovem zákaz jsou opatřeny i ty činnosti, které by mohli narušit klid vůdčího jednotlivce rodiny (otce, matky, starší sourozenec, …). Slovem zákaz opatřuje sám pro sebe jednotlivec činnosti, které mu byli prezentované jako škodlivé, nebezpečné anebo ty, které on sám vykonávat odmítá a nepřeje si, aby je vykonával i někdo jiný.
Stručně řečeno slovem "zákaz" označujeme všechny činnosti, které si nepřejeme, aby byly uskutečňovány, nebo aby je jiní vykonávali. Z čehož vyplývá, že samotné slovo zákaz vlastně potlačuje svobodu rozhodování lidi kolem nás.

Láska a romantika ve filmu

14. ledna 2015 v 17:05 Čas kolem mne
Mám rád zamilované filmy. Krásná představení, ve kterých bojuje dobro a láska nad zlobou a protivenstvím osudu, aby po vyčerpání všech situaci, které mohou dvěma lidem zkomplikovat vzájemné sblížení, se stal zázrak a ti, kterým bylo na začátku filmu dáno splynout v jeden pár, splynou v gejzíru polibku a bezbřehé zamilovanosti. Koho by nerozněžnila podmanivá hudba podtržena obrazy zamilované dvojice, jejž vyvolávají v pozorovatelích, vlastně v divácích, pocity nekonečného štěstí, lásky a upřímnosti. Někteří z diváků sice tvrdí, že jsou pro ně takové obrazy, jen nesmyslnou představou autora a tváří se zarputile a sebejistě, přesto uvnitř jejich srdce dochází k zvýšenému průtoku krve. Jiní odcházejí od filmu z očima plných dojemných slz, pocity nostalgie a zamýšlení se nad vlastním osudem. Existuje takový průběh lásky i ve skutečném světě, nebo je tomu trochu jinak?
Romantické filmy jsou příběhy, které vždy dopadnou pro lásku dobře. Jsou to něžné pohádky pro dospělé. Dokážu si představit snad všechny možné komplikace, které mohou dva lidé, kteří po sobě touží, v životě opravdu zakusit. Přesto důvod proč tento žánr považuji za pohádku, je konec těchto filmů. V reálném životě, na rozdíl od filmu, dokáže nepřejícnost druhých, vlastní sobectví i touha po kariéře či bohatství, zničit i ten nejsilnější vztah až do samotných základů. Ve filmovém příběhu hrdinové procitnou a pochopí, kde udělali chybu a partner jim odpustí. Jenže ve skutečném životě k žádnému restartu nelze dojít. Možná mi teď mnozí z vás budou oponovat. Co taková druhá šance? Omyl, není žádná druhá šance. Táto věta možná kdysi v raných formách filmové tvorby, byla nutnou větou jednoho z hrdinů před koncem příběhu, aby všechno zlé a špatné co se během filmu událo, mohlo být v myslích zamilovaných zapomenuto a láska tak znovu vzplála v srdcích obou, jako na počátku. Ano, to je ten dojemný okamžik, který s romantického filmu, dělá pohádkový, nádherný příběh. Už jste někdy od někoho dostali "druhou šanci" anebo vy sami jste ji nabídli? A pokud se tak stalo, smazali jste ve své mysli i všechny vzpomínky na události a příčiny, které vedli k této "druhé šanci"? Pokud ano, tak se mýlím a romantické konce filmů jsou možné i ve skutečném životě. Jenže osobně si myslím, že pokud někdo zradí něčí důvěru, pokud opovrhne druhým, nebo pokud dá přednost něčemu jinému před láskou toho, kdo ho miluje, nejde už nastolit ve vztahu těchto dvou pocitu totálního štěstí. Vždy zůstanou vzpomínky, prožité zkušenosti i pochybnosti, které se stanou housenkami zla, které kdykoli mohou znovu zničit květy lásky. Někdy to může trvat léta a někdy stačí jen vyvolat stín pochybnosti a všechno krásné zmizí na rozdíl od filmu, v nenávratnu. Mám rád romantické filmy, jak pro samotné příběhy, tak i pro ty jejich konce. Snad pro vzpomínku na to co jsem sám zažil, co jsem poznal a čemu věřím. Mívám v srdci zvýšený průtok krve a v koutcích očí se mi hromadí slzy. Nevěřím na žádnou druhou šanci, věřím na nádherné kouzlo lásky, které dokáže naplnit duši jedince nekonečným pocitem štěstí a srdce obou jedinečným a nekonečným pocitem vzájemné touhy.