Září 2014

Říjen

30. září 2014 v 11:27

Podzimní

25. září 2014 v 15:06 Básně
Se sklopenou hlavou v podzimním svetru
Na rukou citím chladný dech větru
Pod stromy z nichž listí padá
kaštany hledám pro potěchu

Den je zamračený, slunce se skrylo
jen kousek záře z něj zbylo
V kaštanech skryto
… do dlani hřeje

Naději hledám pro svoji víru
pro život hledám novou sílu
Žádný kaštan mi ji nedá
stesk a smutek do srdce sedá….


14. Sny a přání

9. září 2014 v 9:12 Příběh námořníka
Už několik měsíců se námořník na své lodi plavil k severozápadu. Vítr vanul jen mírně. Čím déle plul, tím silněji se nádherný zpěv nymfy, nesl nad hladinou moře a svou líbeznosti svazoval námořníkovi jeho srdce poutem lásky. Ještě ji neznal a už cítil, že jí miluje. Stál jako vždy u kormidla, mhouřil oči proti světlu zapadajícího slunce a přemýšlel o tom, jak asi nymfa bude vypadat. Jaká bude? Nepřemýšlel nad vzhledem, ale nad její duší.
Prokletím života tohoto námořníka byla nenasytná touha po lásce. Milovat a být milován, to bylo motto jeho života, jeho smysl žití. Zatímco rozdávat lásku mu šlo velice dobře, potřeba pocitu, být milován se naplnit zatím nedařilo. Po pravdě, to láska byla i hlavní příčinou jeho bloudění po mořích a ostrovech. Nejen hledání domova, ale hlavně jeho nekonečné hledání bytosti, která by ho navždy milovala, z něho udělalo poutníka bez konce. Kde asi dělá chybu, že vždy, když rozdá všechno co má, svou přízeň a důvěru, odchází s prázdnou duší a hladovým srdcem zas dál. Zoufale hledal nymfu. Takovou jakou poznal kdysi dávno. Laskavou a milující, která tak jak on jí, tak i ona jemu dávala svou lásku, upřímnost i něhu. Uplynulo od té doby už mnoho let a osud mu do cesty vždy přivál jen roztouženou a nenasytnou najádu. Najády na rozdíl od nymf, jsou sice velmi roztomilé bytosti, které se umí proměnit v ta nejrozkošnější stvoření, ale jen, pokud se jim plní jejich přání nebo sny. V té chvíli dokážou najády vykouzlit tak nádhernou atmosféru pocitu štěstí, pohody a harmonie, že zasažený zapomene na celý okolní svět a jako ve snu se zcela podřizuje jejich vůli a potřebám. Žádnými slovy by námořník nedokázal popsat tyto krátké okamžiky rozkoší, jež mu bylo dopřáno prožít.
Krátké, to proto, že zpravidla trvali jen do doby, kdy najáda si zvykla, že plnění jejích snů a přáni, je pro námořníka samozřejmostí. S rozkoší a blaženým pocitem si užívala najáda, těchto výhod a začala zapomínat na přání a sny toho, jež jí pomáhal plnit ty její. Lásku a pozornost vystřídala nespokojenost a marnivost. Už nebylo důležité, co námořník dělal pro milovanou najádu, důležitějším se stalo, to co pro ni už udělat nedokázal. Najáda přestala dávat jen tak svou lásku pro nic. Chtěla, aby námořník za pocity štěstí a harmonie zaplatil svým vlastním životem, který by zcela podřídil jejím potřebám a představám.
Toto hořké poznání, pokaždé probudilo námořníka s milostného opojení. Bolest, která zasáhla jeho duši i tělo. Zklamán a roztrpčen s pocitem hluboké samoty vždy plul dál. Plul dál veden dalším líbezným zpěvem, aby opět podlehl smyslnému hlasu a znovu byl donucen, přizpůsobit svůj život, životu jiné žádostivé najády, než jeho touha po rovnosti ve vztahu nezvítězila. Přes veškerou touhu po lásce a milostném citu, nedokázal se podřídit a přijmout život v područí, ve kterém se svobodná láska měnila v nevolnictví a okovy.
Plul po mořích, aby plnil sny nenasytným najádám a jeho vlastní sen s přibývajícími roky slábl a ztrácel se. Od smrti nymfy, již tolik miloval, nenašel žádnou jinou, která by ho milovala takového, jaký byl. V duši svobodného, v mysli snilka a fantastu, který s dětskou důvěřivosti věří jen v dobro a spravedlnost. Tisíckrát oklamán s bolesti v hrudi, nenaučil se nenávidět. Ještě stále věřil v umírající sen, a proto plul zpět k západu. Přes moře i celý oceán, doprovázen delfíny, za líbezným hlasem, který vzbuzoval naději, že je tím pravým hlasem nymfy s nádhernou duší, která ho bude navždy milovat.
Slunce opět zvolna zapadalo červánky pokryté obloze do tmavých vod na západě. Námořník skasal plachty a připravil se k spánku. Jeho průvodci delfíní plavali blízko lodí a jen tiché šplouchání prozrazovalo okamžiky, kdy se vynořovali, nad hladinu nedechnou se vzduchu. Byla teplá noc a tak námořník spal na palubě kolébán pohupující se lodi. Pozoroval noční oblohu plnou hvězd a naslouchal vzdálenému vábivému zpěvu. Znovu se zamyslel nad tím, jaká bude, až k ní dopluje. Bude to tolik hledaná nymfa, nebo nakonec zas jen další najáda toužící si přivlastnit jeho duši?