Kyselé jablko nezdaru

31. srpna 2014 v 16:42
Občas se rozhlížím po světě, pozoruji lidi a přemýšlím o jejich životech. O jejich radostech nebo žalech. Dívám se jak se chovají, jak se tváří a jak přistupuji k světu kolem sebe. Tisíce lidí, tisíce povah. Velmi staré a velmi pravdivé rčení. Co mě tolik na lidském chování přitahuje? To nevím sám, možná tak jak někdo se snaží prozkoumat hlubiny oceánu či vesmíru, tak já toužím odhalit tajemnost lidské duše. Pohnutky lidské mysli, její různorodost, schopnost se vyrovnat s překážkami i zranitelnost, jež občas vede i k sebedestrukci. Snad i proto vznikly články do rubriky " Čas kolem mne". Vždy, kdy mám pocit, že už není o čem psát, protože veškerá zamyšlení vedou ve skutečnosti jen jedním směrem a to k různorodosti osobnosti a jedinečnosti člověka, přijde popud, který mě přinutí napsat další slova.
Svým postojem k živozu a chováním, aniž bych sám chtěl, stávám se často pro mnohé lidi kolem sebe takovou zpovědnici jejich duší a pocitu. Naslouchám jim, přikyvuji a někdy i přidám pár slov pro povzbuzení nebo útěchy, ale některá jejich trápení nedokážu cítit stejně silně jako oni sami. A tak mnoha slova zůstavají bez účinku, nebo způsobí opačný efekt. Proč? To proto, že dokud člověk neprožije bolestivý zážitek. Nedokáže takovou zkušenost ani správně ohodnotit. Je to jako s jídlem, dokud se nezakousnete do kyselého jablka, tak do té doby jste nepoznali tu ohavnou kyselost, která mění váš obličej do směšné grimasy. Člověka, který jí kyselé jablko můžete politovat, můžete se mu smát a můžete ho ignorovat, ale jeho skutečný pocit poznáte až tehdy, až si do kyselého jablka rovněž kousnete. Mnozí z těch, kterým se to přihodí, v první fází pociťuji zejména světskou nespravedlnost " Proč já?", nebo naopak, zlobu čí nenávist vůči těm, kteří jsou svědky tohoto zakousnutí. Cítí se ponížení a ztrapnění, protože nečekaná hořkost odhalila jejich "obyčejnost"a lidskou nedokonalost. Byli doby, kdy lidé houfně navštěvovali kostely a duchovní místa, na kterých se kněžím a strážcům těchto míst svěřovali se svými pocity bolesti, zklamání, hořkosti, pocity neúspěchu i zakázanými touhami a sny. A tito "vyvolení", kteří často měli za sebou pozemskou pouť plnou vlastních zkušenosti ze zklamání a proher života, jim naslouchali, těšili je i povzbuzovali. Vedli s nimi debaty, které byli sice pro některé, plné prázdných slov a nesplnitelných slibů, ale lidé, věřili jejich útěchám, modlili se, aby vytrvali a aby jejich duše nebyli naplněné zlobou, ani pocity méněcennosti vůči okolí. Snažili se žít dál podle daného řádu a pravidel, tak aby nezpůsobovali kyselost druhým. Je jiná doba. Lidé už nechtějí jen naslouchat a věřit. My lidé současnosti toužíme i po vysvětlení toho co se děje, toužíme po poznání a toužíme znát způsob jak se vyhnout bolestným a nepříjemným zážitkům. Nechceme trpělivě čekat, modlit se a ani hledat důvody v sobě, proč jsme zrovna my, kousli do toho kyselého jablka. Projevení emoci prohry a neůspěchu na veřejnosti, považujeme za ponížující a morálně nespolečenské. Chceme, aby ten pocit kyselosti zažili všichni, kteří byli svědky našeho ponížení. A tak místo pokory, šíříme zlobu, zášť a hněv. Vinu nehledáme v příčinách našeho konání, ale v postojich ostatních okolo. Těmi co nás utěšuji a nabádají k pokoře a trpělivosti, opovrhujeme. Chceme jen úspěchy a uznání a to hned. Jen těm, co nám přikyvuji a spolu s námi proklínají svět, těm věříme, bez toho aniž bychom se zajímali, zda vůbec mají nějaké zkušenosti s kyselými jablky. Vždyť svět je nespravedlivé místo plné zbabělých, pokoru hlásajících zmetků. Každé období lidských dějin by se dalo charakterizovat některou z lidských vlastností, ta dnešní doba je dobou sobeckosti a egoismu. "Já jsem víc než Ty, můj nezdar je i Tvým nezdarem, má bolest jedinečná a Tvé trápení malicherností.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama