13. Krátké bezvětří

30. srpna 2014 v 7:41 |  Příběh námořníka
Netrpělivě námořník naslouchal vzdálenému hlasu nymfy, který se jen v nepravidelných intervalech nesl nad hladinou klidného moře. Pevně svíral kormidlo s tváři nastavenou ostrým paprskům slunce, plul vpřed. Plul už několik dní, dnem i noci stále dál. A i teď věřil, že to bude možná jeho poslední cesta. Hlas nymfy v jeho duši otvíral všechny brány, všechny vzpomínky, radosti i zklamání. Byl to velmi líbezný hlas, takový, jenž už po mnoho let neslyšel. Před přídi lodi neúnavně plavali a občas skákali dva delfíni, jakoby mu ukazovali cestu. Dávali mu naději, že nalezne nymfu, jejíž hlas zvábil jeho duši i srdce. Dávali mu naději, že konečně nalezne ostrov, na němž jednou spočinou jeho kosti.
Uplynulo dalších pár dnů a námořník stále plul do neznáma váben nádherným hlasem nymfy. Jeho průvodci delfíni jej nepřestávali pobízet k většímu spěchu. Na rozdíl od bytosti žijících ve vodě, je rychlost lodí závislá na větru. A zrovna ve chvílí kdy zas hlas nymfy zeslábl, ztichl i vítr. Marně se snažil námořník točit rahny a chytat aspoň slabý závan větru do plachet. Loď se jen zvolna se zplihlýma plachtami pohupovala na vlnách vpřed. Bylo krátce po poledni. Slunce žhnulo a jen drobné vlnky kolébali oprýskanou loď. Odsouzen k trpělivému čekání na změnu počasí, seděl námořník zády opřen o stožár ve stínu svěšených plachet a pozoroval moře, které jako vždy, na obzoru splývalo s modří oblohy. Už drahnou chvíli postrádal delfíny. Marně se rozhlížel, jestli je někde neuvidí.
Najednou s veselým pískotem ho zasáhla sprška mořské vody. Udiveně se námořník otočil, na stranu lodi, odkud táto studená sprška přilétla v okamžiku, kdy letěla další. Tentokrát ho zasáhla přímo do obličeje a ještě než stačil delfín opět zmizet v moři, zahlédl námořník jeho rozesmátou tvář. "No počkej, darebo" pomyslel si rozhořčeně. Hbitě vstal a naklonil se nad bok lodi. A pak to uviděl. Z dálky připlouvalo k lodi celé hejno delfínu. Vyskakovali nad vodu v rozličných akrobatických skocích. Byla to tak úžasná podívaná, že námořník zapomněl na zlost. Jako u vytržení pozoroval to nádherné představení. Vedle boku lodi vystrčil, rozdováděný delfín hlavu s vody a vydával, zvuky podobné smíchů. Námořník se na něj veselé zašklebil, pokynul mu "Díky kámo". Rychle pochopil, že ta sprška vody byla vlastně pozvánka na vodní představení. Opřel se pohodlně o zábradlí, pozoroval delfíny a ve svých vzpomínkách se vracel zpět, do doby svého dospívání. Do doby, která v jeho paměti byla obdobím bezstarostných radovánek. Kdy spolu s ostatními, stejného věku, námořníky se plavil po ostrůvcích na východním pobřeží moře a snil o cestách, plných dobrodružství, krás a bohatství. Trpce se usmál své tehdejší bláhovosti. Všechno odval čas, sny a přání byli zapomenuty. Jen touha po lásce krásných najád a nymf mu zůstala. Touha po stálém domově, klidu a harmonii prožitku zbytku života.
Delfíni se už přiblížili až k lodi a nyní pluli okolo ní, skákali, vesele pískali a vůbec projevovali tolik radosti z života, že zahnali z duše námořníka splín z trpkých vzpomínek. Dokonce se jim podařilo vyvolat na jeho obličeji smích a do jeho oči vrátit veselé plamínky radosti. Ve svých vzpomínkách viděl tváře všech těch krásných stvoření, jež se kdy, ucházeli o jeho přízeň, v době jeho nezkušeného mládi. Tehdy ještě nedokázal rozlišit zpěv nymfy od najády a bylo mu to celkem jedno. Na rozdíl od svých přátel a kamarádu, nehodlal podlehnout jejich kouzlu natolik, aby ho dokázali odlákat od jeho snů a představ. Víc než jejich krásná těla, ho zajímali jejich duše, jejich touhy a přáni. Jeho snem bylo sdílet nádherný zelený ostrov s nymfou, která by ho ctila a milovala. Období mladosti bylo touhou po objevování nových světů, touhou po romantické lásce a dnech plných bezstarostné budoucnosti.
Pozoroval dovádivé delfíny a znova na chvíli přivřel oči, aby si ještě jednou v obrazech ukrytých ve vzpomínkách připomněl okamžiky nespoutané svobody a touhy po neznámých dálkách. Vzdálený tichý zpěv jej vytrhl ze vzpomínání. Prudce otevřel oči. Delfíni už neskákali, měli hlavy vystrčené z vody, jakoby i oni hledali směr, odkud zpěv nymfy, protože to byl ten líbezný zvuk, odkud přichází. Vítr napnul plachty a loď se dala do pohybu. Hbitě námořník přiskočil ke kormidlu, aby obrátil loď směrem, odkud přicházel zpěv. Hejno hravých delfínu zmizelo v moři. Zůstali tu opět jen oba věrní průvodci, kteří ho od jeho vyplutí, před pár týdny, ještě neopustili. Skákali teď kolem boku lodi a trpělivě čekali, než loď nabere patřičný kurz. Pak jako na povel začali opět skákat před lodí a pomáhat tak námořníkovi udržovat směr plavby. Dál! Dál, za nádherným hlasem nymfy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama