Červenec 2014

10. Kotvy se znovu zvedají

20. července 2014 v 1:57 Příběh námořníka
Déšť neustával a blesky spolu s burácejícím hromem se blížili blíž a blíž. Moře bylo zpěněné a vlny zmítali zakotvenou lodi, jako se skořápkou s ořechu. Na kymácející se palubě stal starý námořník. Pevně se držel dveří otevřené kajuty a s nerozhodným výrazem v očích naslouchal, zda nezaslechne, aspoň pár tónu z písně, jež ho vyrušila s jeho letargie. Moře i obloha splynuly v jednu běsnící masu vod. Nezbylo než se ukrýt do kajuty a přečkat řádění živlů. Vrávoravým krokem došel námořník k houpací síti, zavěšené téměř uprostřed kajuty. Po pár pokusech se mu podařilo si do ní lehnout. Vlny naráželi na loď a houpací síť se pohupovala v jejich rytmu. Za podobného počasí, spával námořník na pevnině, dobře ukrytý před deštěm, spolu s najádou a jejími dětmi. Dnes se mu loď, ale opustit nechtělo, stejně ho na břehu nikdo postrádat nebude. Ležel v pohupující se síti a přemýšlel, kde už jen podobný zpěv slyšel. To přece nebyl zpěv najád, který velmi dobře znal!
Nakonec přece jen usnul. Probudil se uprostřed noci do ticha, které přehlušovali jen drobné vlnky, narážející na loď. Nebe bylo ještě plné černých mraků, mezi nimiž, občas vysvitl měsíc. Bylo po dešti. Rozespalý námořník procházel celou lodí od přídě k zádi a zase zpět a nemohl se zbavit pocitu z hlasu, který se večer nesl od západu. Zády opřený o stožár uprostřed lodi se založenýma rukama, stál a zcela pohroužen do vlastních myšlenek, pozoroval temné moře. Najednou ho vyrušil zvláštní pocit. Otočil se. Stála tam najáda, ta která ho před pár lety přivábila na tento jižní ostrov, tiše se na něj dívala. "Tak přišel čas?" otázala se a námořník pochopil, že pocity samoty a zklamání, které na tomto místě poslední dobou prožíval stále více a více, už nedokáže zakrýt. Bez odpovědí, jen lehce přikývnul. "Hodně štěstí" popřála mu najáda, otočila se, skočila do moře a odplavala k nedaleké skále vyčnívající se z vody. Tam si sedla a začala si česat své dlouhé vlasy. Smutně a těžce si povzdechl námořník. Marně doufal, že bude najáda zvědavě naslouchat bolestem jeho duše, nebo ho aspoň od myšlenky plout zas dál, zrazovat, vždyť ji věrně sloužil a dal jí všechno z bohatství, které mu na jeho lodi zůstalo s majetku, který kdysi vlastnil. Nic takového se nestalo a námořník pochopil, že pro tuto najádu a zřejmě pro žádnou jinou, zeslábly a unavený, s otlučenou lodí bez lesku a cenností, plnou už jen starých krámu, nemá žádnou cenu. Chvílí seděl a pozoroval rodící se den na šedém obzoru, pak s povzdechem sám k sobě začal zvolna vytahovat z vody zrezlé kotvy a napínat potrhané plachty na stožár. Pracoval pomalu a mlčky. Stejně mlčky ho pozorovala najáda rozčesávající si vlasy. Náhle zadul vítr a uvolněná loď se pomalu začala vzdalovat od břehu. Odněkud připluli dva delfíni a začali skákat podél lodi, jakoby jí chtěli ukázat směr. Námořník křečovitě svíral kormidlo a řídil svou loď k vzdálenému obzoru. V zádech cítil bodavý vyčítavý pohled pyšné a hrdé najády. S ubývajícím nočním šerem, ho opouštěli chmurné myšlenky a v srdci začala narůstat radost z novu nabyté svobody. Plul směrem, odkud večer slyšel nádherný zpěv. Tam někde v dáli za obzorem, ho možná čeká jeho osud.

Loučení

18. července 2014 v 22:38
Žádná slova, jen do ticha slzy rámusí.
Žádný spěch, už nikam jít se nemusí.
Duše snad našla konečně svůj cíl,
když opustila tělo, schránku beze sil.
Už není nic, jen hluboké prázdno zůstalo.
Už není nic, navždy natrvalo.
Co bylo, změnilo se v ráz!
Už nikdy matčin hlas ...
nezavolá, tak jak vždy jsem znal.
Duše došla k cíli, snad si Bůh ji vzal.
Pro slzy není místo,
bolest ta všechny city zahluší.
Pro slzy už není místo!
... Brek, ten chlapům nesluší.
Do ticha přesto slzy dál kanou …
Buď sbohem maminko … nashledanou.
Až můj čas nastane a smrti zazni hlas,
pak možná, sejdeme se spolu zas …


Anděl strážnej

3. července 2014 v 10:49 Básně

My ustřihly mu křídla
On za námi pěšky šel
Jedinej kdo miloval nás
Náš anděl strážnej

K pekelný bráně jsme kráčeli
On strhával nás zpátky
My zlámali mu ruce i nohy
Bolesti křičel anděl strážnej

U pekelný brány nás vítali
Ruce si s námi podali
Naposled zazněl hlas z dáli
To varoval nás anděl strážnej

My neuposlechli ….