9. Ostrov na jihu

4. května 2014 v 12:28 |  Příběh námořníka
Dny plynuli a měnili se pozvolna v měsíce a ty zas v roky. Přesto, že námořník měl novou rodinu rád a snažil se stát nedílnou součástí jejího společenství, jeho srdce bylo nenaplněné a prázdné. Sytil najádu svou láskou, ale ta nedokázala nasytit jeho. Brzy pochopil, že se nechal, jako už tolikrát, oklamat touhou po slasti. Slastná touha je ze všech tužeb lásky ta nejzrádnější. Její nedostatek v těle způsobuje nesoustředěnost a zvyšuje nervozitu a labilitu mozkových buněk. Pokud tělo dlouho strádá a pak se mu naskytne možnost naplnit srdce touto touhou, v přívalech citů nevnímá kolem sebe žádné varovné signály, ani si nepřipouští žádné následky své vlastní nenasytnosti. Zamilovaný námořník nabízí všechno co má, včetně vlastní lodí, bytosti, jež dokáže nasytit jeho srdce. Využíváním znalosti této touhy, najády dokážou oklamat srdce námořníků a získat je tak, pro své vlastní záměry a cíle. Pomine-li euforie citů je často příliš pozdě chtít vrátit všechno zpět. I když se zklamanému námořníku podaří najádu opustit, často odplouvá jen na prázdné lodi, bez všeho co se mu během jeho plavby na mořích podařilo získat a nashromáždit. Jen, když najáda na svůj ostrov místo námořníka, přivábí bukanýra nebo jiného piráta, karty se obrací a najádě po bouřlivém románku, zůstává jen vydrancovaný ostrov a slzy v očích. Večer co večer, začal námořník, opět sedávat na zádi zakotvené lodi, opřený o zábradlí a pohlížel na zapadající slunce. Už nenaslouchal moři, aby uslyšel zpěv nymfy či najády. Už žádnou nehledal. Toužil znova vyplout na širé moře a v obrovské vodní dálavě se ztratit navždy i se svou starou otlučenou lodí. Jeho srdce bylo prázdné a duše plná bolesti z následku zklamání a životních nezdarů. Už nebyl vítaným hostem ostrova, jen trpěným přivandrovalcem. A i když nikdo jej tak z obyvatel nenazýval, ve svém nitru to tak cítil. Z výšky rozpadající se lodi, pozoroval nebe na dalekém obzoru, jak se setkává s vlny na moři. Naslouchal křiku racků i hvízdání skákajících delfínu. Někde hluboko v jeho nitru už bylo rozhodnuto. Nevěděl, kdy to přijde, ale obrnil se trpělivostí a čekal. Čekal, až ho moře zavolá a on ještě jednou, už naposledy, vypluje do nekonečných vod širého oceánu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama