Duben 2014

Tóny písně lásky

27. dubna 2014 v 17:32 | Igun
Šepot listů v korunách stromů
Skřípot větví třoucích se o sebe
Vítr co prohání se stromy
Bez mráčku prázdné nebe

Tlukot srdce ukrytého v hrudi
Praskot stébel suché trávy
Zvonivý trylek ptačí
Objímající milence zdraví

Zvuk nenasytných polibků
Soulad rytmu dvou těl
Píseň vášně v horkém létě

Znova slyšet bych chtěl ….

Modlitba

21. dubna 2014 v 19:40 Básně
K nebi vzpínám své ruce pevně přitisknuté k prosbě
K soše na podstavci z kamene
K nebi vzpínám své ruce a modlím se tiše
Srdce mám žalem zlomené
K tobě se modlím o lásku prosím
Pomoz mi prosím a to hned
Prázdnou mám duši … jen oči slz plné

...na milou čekám tisíc už let ….

Smyslný déšť

19. dubna 2014 v 19:41 Básně
Studené kapky deště
přinesl teplý jarní den
než smáčí Tvé vlasy mílá
před deštěm se ukryjem

Smyslné kapky deště
mokré máš vlasy už i tvář
zmáčení jsme teď oba
když v dešti mě objímáš


8. Zpátky na moře

16. dubna 2014 v 9:36 Příběh námořníka
V uších mu zněl zpěv, který se pro něho v té chvíli, stal hnacím motorem ještě k většímu úsilí. Vyházel přebytečný nábytek z lodí i další věci, o kterých si myslel, že už je nebude potřebovat, jen aby byla loď co nejlehčí. Centimetr po centimetru vytláčel tělem svou loď z břehu do moře. Jeho dcera tahala za lano přivázané k přídi lodi, až se jí zařezávalo do dlaní. Touha po lásce znásobila námořníkovi síly a narůstající příliv jim pomohl nakonec dostat loď zpátky na vodu. Po mnoha dnech otlučená loď s potrhanými plachtami začala proplouvat mezi skrytými skalami ven k širému moři z temnoty zpátky do světlého dne. Až tehdy si konečně unavený námořník setřel pot z čela. Napnul zbytek plachet a plul dále k jihu k velkému zklamání své dcery. Toužila se vrátit na sever, který se pro ni a její duši stal domovem. Rozloučila se svým otcem a vydala se na svou vlastní cestu, aby i ona jednoho dne naplnila svůj osud. S těžkým srdcem a přesto dál a dál na jih plul námořník, tam odkud přicházel zpěv, který mu pomohl najít cestu z mělkého Východního moře.
Plul několik dní a noci, až s přicházejícím soumrakem uviděl na obzoru ostrov porostlý stromy. Na skalnaté vyvýšenině blízko tohoto ostrova seděla najáda, která když spatřila stěžně jeho lodi, začala hlasitěji zpívat vábivým hlasem milostné písně. Touha po lásce zvábila znova srdce námořníka. Stále se ještě nepoučil o zrádnosti tohoto citu.
Pomalu proplouval úžinou plnou nebezpečných skrytých skal. Teprve až hvězdy začali blednout, našel námořník, skrytou zátoku jen kousek od skalnatého pahorku, na kterém viděl zpívající najádu, kde konečně mohl zakotvit svou loď. Najáda tu už nebyla. Mrzutý šel po dlouhé plavbě spát, když náhle zaslechl šplouchnutí vedle lodi. Zvědavě nahlédl přes okraj a uviděl tam najádu, jejíž hlas ho přiměl napnout všechny síly a dokázal ho vyvést z bludiště Východního moře. Nedočkavě natáhl paži, najáda se chytila a nechala se vytáhnout na palubu. Byla to už protřelá najáda v tom nejlepším svém období života. Dobře urostla s vyvinutou hrudí a pevnými boky, jen mezi prsty na nohou se leskly zbytky z šupinatého rybího ocasu, který jí pokryl dolní část těla vždy, když se ponořila do moře. S rozzářenýma očima a s nadšením si námořník prohlížel krásnou najádu. Najáda už tolik nadšení, ale nesdílela, čekala obra s velkou plachetnicí a místo něj připlula polorozpadlá kocábka s otrhaným zarostlým námořníkem. Byla zcela rozčarovaná, přesto ukryla své zklamání do svého nitra a vášnivě námořníka políbila. Jeho srdce se zachvělo silným přívalem citu lásky. Jen málo lodí plulo tak daleko na východ a to, že náš námořník ztroskotal v bludišti skal, byla náhoda, která pomohla této najádě k získání bytosti, která jí určitě pomůže naplnit její sny a přání. Jak už bylo řečeno, láska samotná není pro najádu tou nejvyšší prioritou. A tak přijala najáda námořníka na svůj ostrov, na kterém žila spolu s dvěma dospívajícími dcerami. Duše námořníka se naplnila pokorou a klidem. Konečně po dlouhém strastiplném putování, měl zase pocit domova a rodinného zázemí. S radostí a s vděčností plnil všechna přání najády.