Březen 2014

7. Mělké Východní moře

25. března 2014 v 10:42 Příběh námořníka
Nebyl to jen zpěv najády, lačnící po vášni, co tehdy oslovilo ztrápené srdce námořníka, to pocit z vlastní nesvobody a touha po lásce a po splnění svých dávných snů, jej zavedli s jeho lodí daleko k jihu, až na samý okraj Východního moře. Do chladných mělkých vod s nespočetným množstvím ostrovů a malých atolů. Bylo jaro a v tomto ročním období je Východní moře plné ryb a ostrovy září svěží zelenou travou s pestrobarevnými květy. Plul námořník se svou lodí, mezi mnoha skrytými skalami pomalu a dlouho, až našel ostrov najády, jejíž zpěv byl pro něho znamením, opustit kotviště na severu. Přistál se svou lodí u velkého ostrova pokrytého vysokými skalami a zelenými úbočími s pocitem, že teď už to bude navždy. Zasněně hleděl s vysoké skály na moře, nasával slaný vzduch a naslouchal líbezným zpěvům najády z protějšího ostrova. Jeho malá dcera mezitím vyrostla v samostatnou bytost toužící po vlastním naplnění.

Končilo léto a poklidné Východní moře začali zmítat velké bouře. Zpěv najády ustal a nahradil ho kvíliví zvuk větru. Vlny dosahovali mnoha metru výšky a zaplavovali celou krajinu s ničivou silou. Moře zmítalo lodí o polorozpadlé molo a silný vítr přitom potrhal většinu plachtoví. Špatně zakotvenou loď moře vyvrhlo na břeh. Zemětřesení, které seslali Vládci osudu, změnilo celý velký ostrov v desítky malých rozeklaných ostrůvku. S poničenou lodí, měl námořník jen nepatrné vyhlídky, že se z tohoto ostrova někdy dostane. I kdyby loď opravil, z mělkého moře plného skrytých skal, se bez pomoci sám nedostane. Pochopil, že své sny už nikdy neuskuteční. Z nejvyššího bodu ostrůvku, ve který se změnil dříve velký ostrov, se smutně rozhlížel po moři. Přesto, že bouře už dávno ustala, nebe bylo tmavé a jen daleko na obzoru prosvěcovalo nebe světlo. Jeho dcera už získala schopností jí dané a tak díky rybím ploutvím, proplouvala mezi skalisky kolem zbytku pevniny. Mohla volně odplout, přesto zůstávala. S pocitem zlosti a zrady pohlížel námořník na moře, které ještě nedávno obdivoval pro jeho krásu. Zemětřesení všechno změnilo. Stal se nedobrovolným zajatcem ostrova, který se mu tolik líbil. Pryč byla zelená úbočí i pestrobarevné květy, všude jen písek a pusté skály. Litoval námořník svého rozhodnutí, které ho až sem zavedlo. Roztrpčený a s prázdným srdcem bez naplněné touhy, se z námořníka změnil v poslíčka a kurýra, který plnil přání rozmařilým najádám a jejích dětem ze sousedních ostrovů. Za odměnu mu totiž, slíbili pomoci opravit loď a ukázat mu cestu z bludiště skal na otevřené moře. Mlčky a s obavou v očích sledovala dcera nymfy, svého otce. Pomoct mu nedokázala, na to její schopnosti ještě nestačili. Těšil se námořník, že až splní všechny úkoly, které mu najády nařídili, dostane se mu slíbené odměny. Den za dnem plynul a námořník, pochopil, že se splnění slibů nikdy nedočká. Stal se jen sluhou těchto divokých stvoření. Smyslných divokých najád, které jako malý kluk obdivoval za bouřivých nocí. Zatrpklost v duši nahradil vztek a zlost. Vyplouval tajně každé nedělní ráno na malém člunu, který mu zbyl s jeho lodi, na moře mezi nesčetné ostrůvky a skaliska, aby našel cestu ven. Ven na širý oceán. Vracel se pozdě v noci unavený a vyčerpaný. Marně hledal cestu. Až jednou, kdy ho člun zanesl téměř s dohledu ostrova, uslyšel v dáli zpívat líbezným hlasem cizí najádu. Vydal se po hlasu a brzy doplul na konec bludiště. Před ním se rozkládalo široké moře. Byl volný. Kdesi v dálce zněl, líbivý zpěv neznáme, roztoužené najády. Co mu sily stačili, vesloval zpátky k ostrovu, na jehož písčitém břehu ležela jeho loď.