Víra

30. prosince 2013 v 18:19 |  Čas kolem mne
Víra je důvěrou v něco či někoho. Tím, že něčemu věříme, dáváme světu kolem sebe najevo, že o dané věci nepochybujeme a jsme přesvědčeni, že je to skutečné. Pokud říkáme, že někomu věříme, znamená to, že mu bez výhrad důvěřujeme. Bez výhrad proto, že nepochybujeme o pravdivosti jeho slov a o správnosti jeho činů, ať už jsou jakákoliv.
Opakem víry se je pochybnost, jež vytváří nespočet možností, které mohou být uskutečnitelné. Pochybnost se skládá se lži, která je plná iluzí a nesplněných přání. A pravdy, která se pokouší definovat skutečnost bez fantazii a snů. Pro mnohé je možná slovo víra spojeno s náboženstvím. Pro mne je to slovo, které mi dává pocit, že to v co věřím je pevné a neměnné a všechny pochybnosti jsou v dané záležitosti zcela nepřípustné. symbolech obrazů je pro mě víra cesta vpřed a pochybnosti bludný kruh v průzračné mlze. V dějinách lidstva slovo víra mělo vždy významné místo. Na základě tohoto slova lidská společnost budovala své ideje i ničila to, co nebylo v souladu s její představou. Doby kdy víra byla mocným slovem, už uplynuli. Pochybnost předběhla víru a stala se dominantním slovem současnosti. Je doba lží. Lžeme všichni bez ohledu na to, jaké k tomu máme osobní důvody. Pravda se stala zaklínacím slovem, kterým ubezpečujeme své okolí, že to o čem hovoříme, nebo činy, které konáme myslime skutečně.
Lež symbolizuje slova a skutky, které záměrně poškozuji nebo omezuji ty, kteří nám věří. Zatímco víra lidi spojuje a dává jim sílu a naději překonat těžkosti a utrpení života. Pochybnost lidi rozděluje, izoluje je od sebe, přináší podezíravost a netečnost vůči světu, společnosti i vůči blízké osobě. Minulost nazývala pochybnost rouháním a lež zradou. Žijeme obklopení spoustou slibů a lstí, klamu, zrad a přesvědčení, za nimiž se skrývají skutečná přání a cíle. Ničemu a nikomu nevěříme.
Může člověk v současnosti věřit jinému člověku, bez toho aniž by se sám vůči němu nedopouštěl lží? Jak velmi snadné je použít malou lež ve chvíli, kdy chceme zatajit skutečnost. Technologický vyspělý svět dává nepřeberné možnosti k malým lžím. Osobní setkání nebo i ručně psaný text, ze kterého lze usoudit na pravost slov, už není tak často používanou komunikaci. Současnost ovládl internet a textové zprávy mobilních telefonů. Klamat o skutečnosti je velmi snadné. Můžeme být kdekoli, dělat cokoli a tvrdit pravý opak. Na slově víra přitom stojí významný cit. Láska jednoho člověka k druhému, jako i doba jejich společného soužití. Víra v lásku vytvořila i symbol - slib manželský, jako souhlas dvou lidí, jež se tímto slibem zavazovali k vzájemné důvěře a pochopení. Jsme zrození, abychom byli klamáni nebo proto, aby jiní mohli klamat nás? Je možné žit ještě ve víře a důvěře? Manželský slib byl příkladem dohody dvou rovnocenných partneru, stvrzený kovovým prstenem jako důkazem, že k sobě budou v činech a slovech upřímní. Že si nezatají skutečnosti, jež by mohli vést k pochybám a nedůvěře mezi nimi, byť by byli bolestné pro jednoho z nich. Naopak, že se pokusí najit společně řešení a cestu, jak pokračovat dál tak, aby oba mohli naplnit svá přání a sny. Takovým dokladem víry a důvěry je, ale i jakákoli smlouva písemná smlouva či slib ať už jde o obchodní, pracovní nebo politické cíle.
Je otázkou, zda důvěřivost lidské rasy je genetickou duševní poruchou, nebo postihuje jen citlivé jedince u nichž city jsou silnější než chladný rozum. Protože i přesto, že jsou tyto lživé praktiky všem dobře známe a každý je snad v životě už aspoň jednou použil, znova a znova podléháme klamným informacím druhých, abychom po zjištění skutečnosti, zažívali ten známý hořký pocit zklamání a obelstění. Nejlépe se lže těm, kteří o nás nepochybuji. Nejvíce bolí ta lež, které se k nám dopustil ten komu jsme, nebo to čemu jsme, bez výhrad věřili. Mnoho lidi si neuvědomuje, že pokud v nás a naše konání někdo bez výhradně věří, tak i nepatrné zalhání má za důsledek hořký pocit neodpustitelné zrady. Nejčastější otázkou potom je : "Když lhal teď, nelhal i jindy?" nebo " Je-li toto lež, co je skutečnost?"
Asi tomu nikdy nebylo jinak a každý člověk se musel sám ve svém srdci rozhodnout mezi životem ve víře a přesvědčení nebo životem v pochybnostech a hledání. To ať si každý rozhodne sám. Osobně dávám přednost té první možnosti. Na první pohled dává menší prostor osobní svobodě, ale zároveň poskytuje pevný bod, který v dobách nezdarů a neúspěchu, svítí jako maják naděje.
Nejsem fatalista ani vyznavač náboženství. Inspiraci k zamyšlení jsou pro mě nestabilní ideje politických stran, ale i chování samotných lidi, ať už jde o vztahy osobní, pracovní nebo společenské. Hlupákem je ten kdo věří a důvěřuje, vítězem ten, kdo pomoci klamných slov a činů, sklízí úspěchy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama