Únor 2013

Síla slova

19. února 2013 v 1:38 Čas kolem mne

Slova jsou symboly, které slouží k vyjadřování našich myšlenek a citů. Slova jsou magii vyššího poslání. Jsou nositeli radosti i hlubokého smutku, dávají život i rozhodují o smrti. Slova jsou zbraně, které dokáží ublížit na nejcitlivějším místě duše. Slova jsou léčivé esence, jenž povzbudí a dají novou sílu. Slova jsou rychlejší než li vítr a nesou myšlenky jenž zahlcuji krajinu lidských duší svou emocionální intenzitou, tak jako prudký déšť, jenž jednou přináší blahodárnou vláhu a jindy ničivé záplavy.
Slova jsou vystřelené šípy, jenž zdánlivě bezcílně a přesto, vždy přesně, zasahují citlivá místa lidského nitra. Slova jsou vyjádřením naších emocí a průvodci naších činů. Jsou jedinečným zvukovým projevem. Jsou to hlasy naších myšlenek a hudba naší duše. Jsou nejsilnějším tónem, jenž svou silou přehluší všechny zvuky kolem nás.
Zvuky slov vnímáme jako melodie jenž přinášejí radost či žal, jako písně jenž nás oslavují, zatracuji nebo prosí o pomoc. Podlehneme li tónum vlastního hlasu, pak naše vlastní slova přehluší celý svět. Přestaneme slyšet slova jiných. Když pak znaveni na chvíli ztichneme s hrůzou zjistime, že kolem nás nikdo nezůstal.
Slova jsou zde, aby lidi spojovala a slučovala do společenství a vazeb. Přílišný rachot slov, vede k samotě a izolaci. Mlčení přináší poznání a naslouchání zas pochopení těch, jenž kráčejí po stejné cestě osudu jako my. Slova mají být používána k dialogu a léčení ran bolavých a nemocných duší. Slova mají spojovat lidské duše a bránit je tak před propasti osamění.

Básničky V

16. února 2013 v 13:58

Hlazení

Tvá nahá ramena k doteku svádí
hebká kůže lehce se hladí
po ramenech dolů trpělivá bud
nech plout mé ruce na tvoji hruď

Dvě bělostné hory dva tmavé květy
rád objevuji krásné lásky světy
potěžkám v dlaní každou zvlášť
ať nemaji k sobě zášť

Kolem pupíku po bříšku dolů
z obou stran ruce spolu
hladí tvou nahou krásu
oči to sledují v němém úžasů

Oblá tvá krása do dlaní hřeje
tam kde je touha je i naděje
skrytá místa k sobě přitisknutá
to tvé tělo to moje vítá

Krása lásky

Jak růže voňavá jsou tvé rety
očí tajemné modré světy
v nich skryta touha po kráse
jenž slovy popsat nedá se

Touha co drží dlaň v dlani
srdce chuť má do zpívaní
duše se chce jen radovat
tělo…tělo se touží milovat

Hvězdy teď září z tvých očí
v hlavě všechno se točí
ta krása jméno Láska má
šťastný ten kdo ji zná


Kapička potu

Dvě kapky potu spolu
z vlasů ti tekly dolů
byla horká letní noc
přišli ti milá na pomoc

Naladěná na dobrou náladu
ta první z čela na bradu
po krku tekla s tvé hrudí
kapka potu co trochu studí

Horkost tvojí, tvého těla
hned tato kapka smělá
po bříšku s sebou vezla níž
Kam? To brzy… ucítíš

Druha kapka tvá záda chladí
k nohám úprkem pádí
pak obě kapky v jeden ráz
potkali se spolu zas

Kdybych jen trochu směl
schladit tvé tělo by jsem chtěl
potem tvým tak se stát
jak kapka potu putovat

Roztoužená

Ňadra vroucí
přes blůzku se ven rvoucí.
Dech,tak zvláštní…
večer dlouhý,pln vášní.

Ruka co hledá
vlhkost potu,jenž chladí.
Polibky jsou žhavé!
Jsme mladí - tak mladí…

Ráno je blízko
a noc plna stínu.
Čas tolik letí,
když k tobě se vinu.