Leden 2013

Harmonie dialogu

6. ledna 2013 v 18:10 Čas kolem mne
Dialog dvou lidí, jenž jsou si blízcí, se postupem času buď rozvine v nekonečné harmonizujíci konverzace, nebo ustrne ve vývoji a změní se v disharmonii názoru a postojů k sobě. Ego každého jedince, tak ze strachu ztráty jedinečnosti volí cestu boje. Častá varianta je, pokuď jedna z osobnosti, respektivě jeji ego, ve vztahu nabyde výraznejšího postavení, potom se stává jeden naslouchající a druhý pouze hovoříci.
Je zcela bezpochyb že nejprázdnějšim pocitem ve vztahu je pocit osaměni. Samota sama od sebe se da změnit pokud nalezneme někoho s kým najdeme společne zájmy či postoje k věcem a životu. Pocit osamění je rána, která se nezhojí pohým citem, abychom potlačili vnitřní samotu, potřebujeme dialog, potřebujeme, aby nám někdo naslouchal a zároveň, byl pro nás tak zajímavý, abychom dokázali my naslouchat jemu. Osamoceni vede k smutku a smutek je počátkem cesty k zatracení duše.
V dialogu dvou lidí, není prostor pro nucené přestávky. Čekání nutí přemyšlet o věcech, které jsou samozdřejmosti jen do chvíle, kdy tento status pro ně přestane platit. Nedostáva-li se nám dialogu, uzavíráme se zpravidla do sebe. Ve chvili, kdy jsme uvedeni do této nucené nečinnosti si zpětně uvědomujeme, zda máme opravdu dost dostatečných důvodu trávit svůj život čekanim. Je li naše odpověď kladná, pak je vše v pořádku a znamená to, že nesouladná forma dialogu nám vyhovuje. Je to příklad neharmonizujicího dialogu, který přesto svým účastníkům, dává pocit naplnění a souladu. Trápi li nás však nejistota, zda mlčící slepá poslušnost k jednomu z partnerů je opravdu správná, toužíme li po prosazení vlastních představ a názoru a nemáme pocit, že ten prostor máme, měli bychom sve důvody setrvání v dialogu, přezkoumat. Dialog dvou lidi, který se změni v monolog, prvotni pouto zájmu pomalu roztrhává, až se často roztrhne zcela.
Jsou typy osobností, které hledají posluchače, který jim bude oddaně jen naslouchat a přitakat. Takových lidí je mnoho, každému se líbí hovořit o sobě, o svých úspěšich i neoprávněných prohrách. Je velmi malo těch, kteří chtějí jen mlčet a naslouchat, bez možnosti a snahy žít samostatně svůj život. Přejímaji tak sny a přání silnějšího a své vlastní zahazuji a ničí. V dialogu partnerů mlčíci jedinec se snaží z partnerství odejít a nema-li k tomu z nějakého důvodu možnost, ztrácí se do sebe sama, do světa hluboké samoty a osamocení. Je jako předčasně utržené poupě růže, jenž zesychá ve své kráse, aby se posléze rozpadlo v prach, aniž by naplnilo svůj osud a ukázalo světu krásu svého květu.

3. Námořníci

6. ledna 2013 v 14:47 Příběh námořníka
Cesta, kterou námořník vykonává při plavbě po moři od ostrova k ostrovu za hlasem nymf a najád, je cestou tvora toužícího po lásce a porozumění. Každý námořník v okamžiku dospívání, dostane od Vládců osudu do vínku loď. Loď se stává nedílnou součásti námořníkova života, symbolizuje jeho touhy, sny a přání. Tvar a vybavení lodi odpovídá tomu, co námořníka může během jeho cest po moři potkat a také podle toho jaký osud si zvolil.
Přijde den, kdy poprvé námořníci opustí rodné přístavy a vyplují smi na nekonečný oceán života. Plují tak dlouho a tak daleko, dokud nepodlehnou vábivému zpěvu najády nebo nymfy. V okamžiku, kdy naleznou svůj nový domov, místo v moři, pevninu nebo ostrov, na kterém jejich duše se naplní klidem, harmonii a láskou, cesta pro ně končí. Pokud cestou za kouzelným hlasem srdce nezahynou nebo neztroskotají v bouřlivých vlnách oceánu, zakotví svou loď u břehu a zpravidla zbytek jim vyměřeného času, dožijí na pevnině ve společnosti milované nymfy nebo najády, bytosti, jejíž hlas je zvábil a přiměl zakotvit u této pevniny.
Někteří námořníci, doplují jen pár metru od domovského přístavu, jiní k nejbližšímu z ostrovů a jsou tací, které jejich nepokoj vede dál a dál přes širé moře až ke vzdáleným obzorům. Spojením námořníka s nymfou nebo najádou se rodí děti, které až do doby dospělosti žijí na ostrovech, kde se narodili. Všichni potomci všech bytosti v tomto světě se rodí jako malé děti, které se až dospíváním mění v bytosti jiné, podle charakteru své povahy. V bytosti s různými schopnostmi a určením. Je mnoho rozličných tvorů ve světě, v němž vládnou Vládci osudu. Ale jen některé z těchto bytostí vystupují v tomto příběhu.
Nekonečný oceán brázdí spousta námořníků na svých lodích. Někteří mají svůj směr a cíl, jiní jen bloudí po všech mořích a doufají, že i oni jednou zaslechnou vábivý zpěv, který je zavede do náruče krásné ženy. Jsou i nerozhodní námořníci plující od ostrova k ostrovu za vábivými hlasy roztoužených najád, střídají ostrov za ostrovem, až do chvíle kdy zestárnou. Pak unavení z nekončící plavby zakotví u prázdného ostrůvku, kde nežije žádná nymfa ani najáda. Jejich loď se pomalu začne rozpadat a oni na to jen lhostejně hledí, dokud z nich nevyprchá esence života. Ztroskotat může námořník se svou lodí, pod náporem překážek, nečekaných osudových události, nebo při setkání s některou nepřátelskou bytostí tohoto světa. Často je tak nucen vzdát se předčasně svých snů a přání. Jeho loď pokud není zničena, bývá natolik poškozená, že není schopná další plavby. Má-li štěstí, přežije a je vyvržen vlnami moře na nejbližší pevninu, kde je odkázán na pomoc jiných bytostí. Zahynout pří ztroskotání lodi znamená pro námořníka tragický konec jeho života.
Žádna plavba není tak zcela bez rizika. Dobrodruzi, kteří rádi plují na vlnách slané vody jen za zábavou a dobrodružstvím, od pevniny k pevnině, vystavují sebe i svou loď, nebezpečí ztroskotání na některém skalnatém útesu mělkých moří ukrytých blízko ostrovů. Nikoli vábivý hlas lásky nebo náhlá bouře, ale přílišné sebevědomí a arogance, bývají příčinou ztroskotání mnoha lodí na písčině nebo i jejích potopení. Rozum nebývá umlčen pouze smyslnou touhou po doteku, ale i pýchou, domýšlivostí a chtivosti.

Ti, kteří přežijí a nezahynou v rozbouřených vlnách, sedávají na břehu moře, blízko trosek svých lodí, bezradní a nešťastní. Bez blízké společnosti jiných bytostí, osamoceni ve své duši, rychle stárnou a jen ve vzpomínkách si připomínají dávné časy svých mořeplaveb. Jsou, ale mezi nimi blázni, kteří se odmítají podřídit takovému osudu. Snaží ze všech sil dostat zpět na moře, mezi vlny, které sice jedince v jednu chvíli vyzvedávají až vysoko k oblakům, aby vzápětí ponořili jeho ego hluboko do temné vody oceánu, ale zároveň mu dávají svobodu vlastní vůle a rozhodnutí. Jsou blázni, kteří neváhají z trosek vraku postavit novou loď, protože jejich touha je stále silná a srdce prázdné, nenaplněné láskou toužící po dalších zkušenostech, toužící po citu, po dotyku a milování. Na loďce postavené z trosek, vrhají se zpět do vln, které přinášejí různé lákavé příležitostí, možnosti, ale i překážky a nečekané zážitky. S nadějí a vírou, že tentokrát dosáhnou svého cíle, vyplouvají trosečníci znovu na moře. Jsou to blázni, kteří plují dál, dokud nenaleznou lásku a domov, nebo dokud nezahynou ve vlnách, či nezůstanou bezmocní a zcela sami bez pomoci na opuštěném ostrově někde uprostřed rozlehlého oceánu.

Básničky VI

6. ledna 2013 v 14:04
1.

Na nebi tisíc hvězd
v moři tisíc kapek soli
ke štěsti vede spoustu cest
srdce mě láskou bolí....

lékaře marně mé srdce shání
a stačilo by splnit přání
polibek na ústa má
dáš mi ho milá má ? ...


2.
Sklenice plná rudého vína
v nemž ret smačim bych utopil žal
tak daleko jsi moje mila
byt s tebou bych si ted přal...

3.
Tmavá je noc a svit hvězd
dnes viďet nikde neni
miluji divku překrásnou
nad niž na světe neni


4.
Oheň vášně v těle stoupá dál
hladim Tve boky zmatený
dala jsi vše co jsem si přál
teď jsi sen můj vzdálený