Prosinec 2012

Básničky III

19. prosince 2012 v 13:55
Vánoční nálada

sváteční cukroví už voní
Ježíšek pod stromkem zvoní
dárečky rozbalím s velkou chutí
do slz i úsměvu mě to dnes nutí

intimnost Štědrého večera
z každého drsňáka udělá
jemnou a lyrickou duší
láska všem lidičkám sluší

vánoční čas kouzelný má dech
ležím si hezky na zádech
pod hlavou polštář, zírám vpřed
na televizní pohádkový svět

Filozofie činů

14. prosince 2012 v 9:58 Čas kolem mne
Ten kdo nemá odvahu něco začít, nemůže postoupit dal. Čekáním nezískáme víc času ani zkušenosti, pouze oddalujeme proces kterým musíme projit. Život připravuje rozličné situace které maji stejný nebo podobny účinek pro zasaženého. Osud nabízí příležitosti se rozhodnout a na nás je kolik jich přijmeme. Příležitosti jenž se nám v životě naskytuji jsou v podstatě nabídky k činu. Mnoho nabízených příležitosti odmítáme ze strachu či obavy. Připadají nám buď příliš pošetile či naopak nebezpečné. Ty které nakonec přijmeme, tak zpravidla jen proto, že si od nich si slibujeme úspěch pro sebe sama či dosaženi svých tužeb a přání. Příležitosti které nás vybízejí k činu, jsou zde proto, abychom se chopili možnosti postoupit ve svém vývoji dal. Pro váhající osobnosti bývají příležitosti zabarveny lákavě a působí dojmem naprostého bezpečí i přesto, že ve skutečnosti skrývají bolestnou zkušenost. Pokud nejsme schopni se rozhodnout, přichází další nečekané náhody, které přinášejí nové příležitosti a jejich přijmutím, nás osud donutí pokračovat jit po námi vyměřené cestě. Žádna z příležitosti vybízející nás k činu, tu není aby osobnost zničila, naopak každý čin, ke kterému se rozhodneme, posiluje ego osobnosti a připravuje ho tak na budoucí události jeho života. Přijmutí příležitosti a tím i zároveň zahájení činu, vyvolá sled události v jejichž průběhu a na konci přicházejí události, jenž formuji jak osobnost člověka, tak i jeho pohled na život a svět kolem něj. Jen ten kdo má dostatek zkušenosti a znalosti, může ve svém vývoji postoupit dal a dosáhnout tak naplněni svého osudu. Přijmeme-li nabízenou příležitost, ale během procesu ze strachu či jiného důvodu, proces přerušíme, musíme počítat s následky takto přerušeného činu. Kazdy čin který byl započat musí byt dokončen. Následné události nás opět zavedou do okamžiku procesu v jakém byl původní čin přerušen. Osud připraví další křižovatku, na které vytvoří překážky, které nás donutí jit po cestě, která nás zavede zpět do situace v jaké jsme původní cestu opustili A znovu se musíme vypořádat se situaci které jsme se tolik snažili vyhnout Rozdíl je že nyní už máme méně možnosti opustit řešeni tohoto činu. Každý čin musí byt dokončen a to i za cenu vnitřního nesouhlasu. Procházeni životem pomoci příležitostí a činu, je na způsobu počítačových her, kdy vlastně, až překonáme jednu úroveň můžeme postoupit do další úrovně vývoje.

Básničky V

4. prosince 2012 v 11:50
Radostné paprsky slunce
zastavil křikem noční pták
jak kouzelným proutkem
den zářivý skryl černý mrak

Dnes brzy přichází brzy noc
ze světla dne už nezbylo nic
samoten poutník nad skálou
k poslednímu paprsku nastavuje líc

Hvězdy jak vzpomínky
v tisících září do noci
ten kdo chce příliš
tomu není, není pomoci

Svět ztichl nad krajem
usnuli květy už spí motýli
jen čas plyne jak řeka
nezastaví se ani na chvíli

Jak veselý byl celý den
pln květů a plodů hojnosti
radostně zpívali ptáci
skálou zněl smích a radosti

Temnota obzor zcela pokryla
Duchové nocí … přišel čas
ztracené lidi vyhledat
do rána jejich duše lačně sát

Kdys oheň hořel nad skálou
bez strachu chodil poutník spát
skomírá poslední plamínek
tulák už nechce přikládat

Ve hvězdách čte své vzpomínky
ztracená přání i nesplněné sny
v dali se křikem ozval pták..
Lov začal ! už každy ví....

Nač ještě dřevo přikládat
nač démonu noci se bát
slzy ztékají z obou očí
v srdci místo žáru jen chlad

Zhasíná oheň v ohništi
poutník už nemá sílu vstát
srdce je plné hořkosti
zmizelo vše co měl rád

Hostina čeká démony
oheň už téměř zhas
půlnoční zvony jak ozvěny
znova se ozval sovy hlas

Nad skálou poutník do noci
nastavuje smutnou tvář
ten kdo mu mohl pomoci
byl bohapustý lhář

Opilí láskou zas uvěřil
že život může krásný být
křik sovy došel s poznáním
že o štěstí jen může snít...

Den skončil náhle přišla noc
snad zbytečné je se ptát
skomírá oheň nad skálou...
démony nocí žene hlad...

Filozofie lidského nitra

4. prosince 2012 v 11:39 Čas kolem mne
Každý z nás má ve svém nitru pozemek, na kterém se rozprostírá zahrada reprezentující vnější svět vědomí. Zpravidla uprostřed zahrady stojí dům představující vnitřní svět vědomí. Zahrada je část našeho nitra kam zveme duše lidi, které poznáme a důvěřujeme jim, aby navštívili naši zahradu a tak poznali to co skrýváme před vnějším světem. Každá duše má svou zahradu jinak utvořenou i přístupnou návštěvníkům. Lidé toužící po slávě a věhlasu, mívají své zahrady neoplocené a už z dálky lákají pestrou paletou květů či soch a jiných architektonických prvků k návštěvě, co největší počet duší. Návštěvníci jsou zde vítání snad ve všech prostorách zahrady.
Lidé naopak nesmělí a uzavření, vytvářejí své zahrady za vysokými ploty. Duše návštěvníků často musí projít bludištěm cest než se jim naskytne pohled na celou krásu zahrady. Nádhera a uspořádanost těchto zahrad mnohdy přeční okázalé pozemky populistů.
Domy uprostřed zahrad jsou privátní záležitostí každého jednotlivce. Jsou určeny pro duše návštěvníků jenž jsou majiteli velmi blízké a kterým bezmezně důvěřuje a věří. Některé domy zaznamenávají návštěvy řídce, jiné častěji. Domů se stálými hosty je velmi málo. Majitele domů rozčleňuji své příbytky na velikou předsíň, kde návštěvník je přijímán. Pokud majitel i nadále shledá návštěvníka pro sebe bezpečného, zve ho dál do domu. V hale je šatna, která slouží na odložení svršků a masek duší návštěvníků. Dál do domu mají přístupy jen zcela nahé duše, konec koncu stejně tak je nahá i duše majitele.
Proč taková opatření? Lidské bytosti jsou navenek neobyčejně houževnatá a silná stvoření. Jejich fyzická těla se dokáži přizpůsobit mnoha prostředím. Za to jejich duše jsou velmi křehké a zranitelné. Proto je musí každý jedinec dobře chránit. Ti co podlehnou klamu sebejistoty a vlastní nezranitelnosti, jsou-li zranění, často se zhroutí jejich dům a zahrada zpustne a osiří. Taková duše bez zájmu o vnější svět čeká až vyprší její čas. Ve světě fyzických těl, se zranění úspěšně léčí léky nebo operacemi. Ve světě duchovním, taková možnost není. Ve světě, kam mají vstup jen duše bez fyzické přítomnosti těla, je nesnadné poznat pravé úmysly návštěvníku. Pouze vnitřní intuice a zkušenosti nás mohou ochránit před neuváženým pozváním duše, jež se chová laskavě, jen do chvíle, kdy si prohlédne náš dům. Snad i proto jsou domy plné místnosti, z níž některé jsou více či méně skryté a jejich otevření se někteří návštěvníci nikdy nedočkají. V těchto místnostech jsou uloženy bolestné vzpomínky, skryté touhy i skutečná přání a sny. Odhalení může znamenat osvobození se ze strachu, splnění snů a přání, pocit proudu štěstí, ale i smrtelné zranění duše.
Můj pozemek je anglický park, zcela přístupný všem duším procházejícím kolem. Celá anglická zahrada je prostoupena mnoha zákoutími a cesty lemuji lavičky pro unavené návštěvníky, nabízející tak možnost odpočinku.
Skrytý stromy a bohatou zelení je vstup do další zahrady. Zahrady za vysokou kamennou zdí. Brána ve zdi je malá a časem i věkem zrezivěla. Kdo zazvoní musí dlouho čekat, než-li se branka se skřípotem otevře a návštěvník může vstoupit dál. Ne každá duše je trpělivá. Jen málo návštěv prošlo kovovou brankou, aby zhlédlo malou zahradu francouzského stylu. Symetrický tvarovanou, posázenou mnoha barevnými květy, přísně střiženým živým plotem a prostoupenou altánky k posezení. Cesty jsou vysypané křemičitým pískem s lesklými oblázky. Nechybí tu ani kašna, ani voliéry se vzácnými zpěvavými ptáky. V nejzašším rohu zahrady je malý patrový dům s verandou, s terasou a střechou pokrytou měděnými pláty.
Pár duší bylo pozváno i dál. Některé z nich mohli posedět na terase a prohlédnout si tak krásu celé zahrady z výšky. Ale žádna z duší nenavštívila všechny prostory domu. Přesto, zájemců o návštěvy je stále víc než dost. I nyní tiše procházejí francouzskou zahradou návštěvníci. Někteří dlouho již, někteří teprve chvílí. Můj dům se otevírá, kdo z nich půjde dál ....