Hledání cíle

13. listopadu 2012 v 21:39 |  Čas kolem mne
Stojíme na cestě a hledíme daleko před sebe. Dopředu kam zapadá slunce a mizí až za obzor. Hledíme vpřed a tváříme se plni naděje, optimismu a hlavně velkého očekávání. Jsme smutní a podráždění, když obloha ztemní večerem a zakryje náš výhled vpřed.
Odmítáme hledět jen krátce na cestu před sebe. Chceme vidět dál. Chceme vidět snové cíle a tak spřádáme dalekosáhlé plány a zarputile všem tvrdíme tu hroznou lež, že bez velkých plánu, nelze žít. Bojíme se sklonit hlavu. Přizpůsobujeme se době a tak jak po nás vyžaduje součastná přítomnost, vysoko zvedáme hlavu, hledíme vpřed, vpřed za obzor, kde je zdánlivý blýskavý cíl. Přitom nevnímáme, že místo na kterém právě stojíme, je plné krás života, že už se nemusí nic tak nádherného opakovat. Nepřipouštíme si, že bychom svůj skutečný cíl, své štěstí, mohli mít před sebou jen pár kroků. A že ten blýskavý odlesk na obzoru, může být jen odraz zapadajícího slunce na černém kameni. Je přece doba dalekosáhlých cílů.
Malé květy radosti, rostoucí nízko nad zemí mnoho z nás ve chvatu překročí, čí dokonce zašlápne v honbě za zlatem na obzoru. A přitom stačí jen rozhlédnout se kolem sebe. Vždyť i v té největší mlze, bouří či temné noci, dokáže některý z malých květů radosti rostoucí nám u nohou, dát víru i naději mnohem větší než všechny studené poklady světa.
Snahou přizpůsobit se názorům davu a prostředí, svázáni odpovědnosti a názory jiných, zapomínáme na sebe sama. Na své skutečná přání a své sny. Zapomínáme a neuvědomujeme si, že i my jednou budeme zapomenuti. Je mnohem snadnější lhát, než vysvětlovat skutečné důvody svého chováni či svých postojů druhým. Naše okolí snadněji příjme lživá slova, která i mnohém lépe dokáže pochopit, než skutečné příčiny našeho chování. To bývá často v rozporu s představou druhých. Hledíme vpřed. Ve tváří ukazujeme odhodlání, ale v nitru skrýváme pochybnosti a strach. Utíkáme temnou noci za odleskem zapadajícího slunce na obzoru.
Přitom stačí jen zpomalit krok a pohlédnout na krásu noční oblohy. Zpomalit a počkat až úsvit slunce nás dožene sám. Pak na cestě před sebou uvidíme rozkvétat květy radosti. Zastavme se a vychutnejme si svůj svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama