Říjen 2012

1. Nekonečný oceán

29. října 2012 v 16:43 Příběh námořníka
Příběh, který budu vyprávět je o lidské touze po lásce. O hledání harmonie a štěstí domova. Skutečné lidské postavy jsou zastoupeny pohádkovými bytostmi. Místem kde všechny bytostí se rodí, žijí i umírají, je v příběhu znázorněn jako oceán s mnoha moři, ostrovy a pevninami, mezi nimiž všechny postavy putují, podle toho jaké překážky ve svém životě překonávají v touze naplnit svůj osud. Je to příběh za světa fantasie, ve kterém se jednotlivé bytostí, zastupující buď muže, nebo ženy, setkávají za určitých okolností a v různých postojích a vztazích vůči sobě. Oceán zde znázorňuje život jako celek, bez určeného počátku a konce. Jednotlivá moře, která se v něm nacházejí, jsou symbolem široké nabídky života, spousty příležitostí, rozhodnutí, nečekaných nabídek, překážek i možností. Přechod z jednoho moře do druhého je často symbolem změny postojů a pohledu na život, jako takový. Ostrovy v mořích jsou místem pobytu nebo zastávek bytostí nacházejících se v tomto světě.
Nejvyšší bytosti tohoto bájného světa, kteří mají moc ovlivnit všechny živly v tomto světě, jsou Vládci osudů. Ovládají oheň, vítr, pohyby vod a pevnin. Do života jednotlivých postav zasahují tak, že způsobují nečekané změny počasí, náhlé bouře, záplavy a zemětřesení, která ničí nebo naopak vytváří nové ostrovy a pevniny. Vysoké vlny a prudké bouře, mění směry plavby všem lodím a plavidlům. Bytosti žijící v tomto světě, jsou velmi často, vystavována náhlým rozhodnutím, jejichž důsledkem jsou činy, které způsobí nové události. Událostí, které mohou změnit jejich životy i životy jiných. O vývoji ve svém osudu sice rozhoduje každá bytost samostatně, ale Vládcům osudu náleží právo pomoci splnit jejich sny, nebo naopak předčasně ukončit jejich putování životem.
Svět je oceán se spoustou moří a ostrovu ve věčném pohybu změn a vzhledu. Aby jakákoliv bytost mohla postoupit ve svém vývoji dál, aby mohla dospět a stát se silnou, musí prožít zkušenosti, s kterými se během své pouti životem setká, až do konce. Jakýkoliv čin uskutečněný z určitého popudu nebo příčiny, přináší rozhodnutí, jež změní všechno do té doby zavedené, dává vzácnou příležitost poznat nepoznané, prožit nové a zbavit se toho, co ničí a omezuje ducha osobnosti. Je pouze na rozhodnutí každé bytosti, zda má odvahu výzvu přijmout a načerpat nové zkušenosti, nebo z nedostatku sebevědomí a víry, bude dál hledat unik v iluzích a falešných představách. Není vždy snadné opustit zavedené, protože obohacující zkušenosti přicházejí skrze bolesti duše, ztráty majetku, postavení i ztráty milovaných bytostí. Není, možné se vyhnout následkům svých činů, nebo naopak důsledku netečnosti a strachu.
Ten kdo, nepřijme žádnou výzvu, ten kdo jen sní a zbaběle couvá, vždy když má prokázat odvahu, je jako námořník kotvící se svou lodí u pustého kamenného břehu pevniny, u velkého moře plného nádherných zelených ostrovů. Cítí ve svém chřípí vůni květin a šťavnatého ovoce, vábí ho ptačí zpěv z protějšího břehu, touží vyplout na moře, aby nasytil své sny a představy, ale svázán vlastním strachem z nejistoty změnit zavedené, zestárne a zemře, aniž by mohl poznat, zda jeho sny byli uskutečnitelné. Přitom stačilo jen zvednout kotvy a vyplout vpřed do neznáma s odhodláním, pevnou vírou, naději a touhou po poznání veškeré rozmanitosti života. Kolik lodí brázdí nekonečný oceán a kolik z nich stále kotví u břehu kamenných přístavu? Kdo ví?
Budu vyprávět příběh toulavého námořníka hledajícího lásku, která by naplnila jeho duši harmonii a pocitem štěstí. Příběh snílka, který svůj život zasvětil touze svého srdce. Námořníci jsou, především hledači pevniny, u které by zakotvili svou loď a která by se pro ně stala navždy přístavem klidu, pohody a lásky.

Ale nejdříve si ještě povíme o některých klíčových postavách, které v příběhu vystupují.

Básničky I

29. října 2012 v 16:32
1.

Noc už přišla , tma se blíží
zvolna oči se mi klíží
svíce hoří, plamen plane
až uhasne co se stane ?

Svíce hoří, sedím sám
samotám v tichu naslouchám
přemýšlím co je a bude
co tu po nás jednou zbude

Průvan z okna kolem vane
plamen silně zatím plane
žel svíce zvolna dohořívá
kolik času ještě zbývá ...


2.

Jak lev jenž vrhá se na svou kořist
připadáš si náhle vprostřed svých cest
hozen do světa života ses zalek
když zcelá sám se s ním bít máš ...


3.

Kam kráčíš poutníku tou tmou ?
Za štěstím...
Za láskou...
Za Tebou!